Shell delicafé v Thajsku | upřímná recenze z Rayongu

V thajském Rayongu je kavárna přímo na benzince Shell

Moje manželka je Thajka, takže jsme v roce 2022 spolu žili v Rayongu. Rayong je pobřežní město asi dvě až tři hodiny autem od Bangkoku a bez auta se tam člověk v běžném životě skoro neobejde. Do supermarketu, na trh, zkrátka kamkoli, všude se jezdí autem. A tím pádem člověk často staví na Shellce. Natankovat, zajít na toaletu, koupit si vodu v obchodě. A právě v jednom rohu benzinky jsem objevil kavárnu jménem delicafé.

V Česku není úplně běžné, aby byla přímo na benzince plnohodnotná kavárna, takže mě to napoprvé docela překvapilo. Jenže v Thajsku je to naprosto normální obraz. Nejen Shell, ale třeba PTT má Café Amazon a Bangchak zase vlastní značku Inthanin. Skoro každá větší benzinka má nějakou kavárnu jako samozřejmou součást areálu. V Thajsku navíc mnohem víc fungují běžné silnice než styl našich dálničních odpočívadel, takže benzinky na hlavních tazích vlastně suplují odpočívku. Natankujete, koupíte si kávu a jedete dál.

Takhle vypadá běžná Shell benzinka, kterou na thajských silnicích uvidíte často. Když zahlédnete žluté logo mušle, dost často to znamená, že uvnitř najdete i kavárnu.

Exteriér delicafé je na kavárnu u benzinky až překvapivě hezký

Toto je exteriér delicafé a jestli si pod kavárnou na benzince představíte něco ošuntělého, tady vás to může docela zaskočit. Před vstupem bylo malé jezírko a spousta upravené zeleně, takže to působilo spíš jako příjemná sousedská kavárna než zastávka na čerpací stanici. Thajsko má mimochodem kavárenskou kulturu dost rozvinutou. Není to vždy tak velké a okázalé jako některé korejské nebo velké řetězcové kavárny, ale Thajci umí i malý prostor udělat útulný a stylový. Nejednou jsem vešel do nenápadné budovy u cesty a uvnitř to byl úplně jiný svět. A delicafé na mě působilo přesně takhle, jako dobře zvládnutý případ v omezeném prostoru benzinky.

Před vchodem byla dokonce i fontána. Na prostředí benzinky je to docela působivé, ale upřímně si myslím, že zrovna tahle pobočka je možná výjimečně pěkně udělaná. delicafé totiž nevypadá všude stejně. Někde je to větší samostatná budova, jinde jen malý pult vedle convenience storu. Takže čekat na každé pobočce úplně stejnou scenérii by mohlo vést ke zklamání.

Už od vstupu je jasné, že tohle není obyčejná zastávka

Vchod tvořily dřevěné dveře s kulatým okénkem. Spíš než benzinková kavárna mi to připomnělo vstup do menšího brunch podniku. Na zemi ležela rohožka s nápisem WELCOME a vedle dveří bylo velké okno, přes které bylo krásně vidět dovnitř. Venku stál i malý stolek, ale v poledním horku Rayongu jsem si na posezení venku opravdu netroufl.

Pult a menu: ceny i velikosti typické pro thajské kavárny

Za pultem visela velká menu tabule a ve vitríně byly vystavené sladkosti i drobné občerstvení. Bílý obklad stěny a černá tabule s nabídkou působily čistě a přehledně. Všiml jsem si i TIP BOXu na spropitné. Obecně jsou v thajských kavárnách ceny nápojů nižší než v Koreji a porce bývají opravdu velké. Když si objednáte ledový nápoj, dostanete velký kelímek nacpaný ledem až po vrch, takže mám občas pocit, jako bych za cenu jednoho vypil skoro dva. Když jsme si s manželkou dali každý svůj drink, vůbec to nepůsobilo draze.

Vedle pultu byly i balené sušenky a drobné snacky. Přesně ten typ věcí, které si člověk vezme s sebou na cestu.

Byly tam vyvěšené i informace o slevách a sbírání bodů. Měl jsem pocit, že místní si podobné výhody hlídají docela pečlivě.

Nápis delicafé, který se dnes mění na Shell Café

Tohle je nápis delicafé zvenku. Fotka je z roku 2022 a dnes už značka postupně přechází na Shell Café. První Shell Café se otevřelo v Bangkoku právě v roce 2022 a od té doby probíhá postupný rebranding, takže pokud tam pojedete teď, je možné, že už uvidíte jiný název. Na druhou stranu pořád existuje dost poboček, kde zůstal původní nápis delicafé. Kromě názvu ale menu i způsob fungování zůstávají v zásadě dost podobné.

Interiér a posezení

Uvnitř jsou velká okna, takže člověk vidí ven skoro jako bez bariéry. Sedadla byla rozdělená na část s kulatými stolky a na barový pult u okna. Když si sednete právě k tomu baru, máte výhled přímo na prostor benzinky. Míst k sezení nebylo nějak extrémně много, ale protože jsme tam byli kolem oběda a hostů moc nebylo, působilo to spíš klidně a pohodlně.

Najdete tu i tradiční thajské sladkosti

Na stole u okna byly vystavené tradiční thajské dobroty. Viděl jsem tam třeba Kluai Muan (กล้วยม้วน), tedy banánovou rolku, a Kanom Pia (ขนมเปี๊ยะ), pečivo s pastou z mungo fazolí. Nemyslím si, že šlo o oficiální menu celé franšízy, spíš to vypadalo jako něco, co si přidala konkrétní pobočka sama. V thajských kavárnách ale není nic neobvyklého, když prodávají i místní regionální snacky.

Výhled z okna: chvíle, kdy zapomenete, že sedíte na benzince

Když se z kavárny podíváte ven, otevře se před vámi pohled na jezírko a za ním samotnou benzinku. V Thajsku je horko po celý rok, takže stačí stát venku pět minut a člověk je okamžitě zpocený. Zajímavé ale je, že korejské léto mi občas přišlo ještě drsnější. V Thajsku je vedro stabilní, kdežto v Koreji máte někdy pocit, jako by vás vlna horka udeřila naráz do obličeje. Každopádně ve chvíli, kdy vejdete dovnitř do klimatizace, přijde okamžitá úleva. Sedět v chladu s ledovou kávou v ruce, koukat ven na stromy a fontánu a na chvíli zapomenout, že jste na čerpací stanici, to mě bavilo. Moje manželka nakonec prohlásila, že se jí odsud vůbec nechce, a objednala si ještě jednu kávu.

Sklo až ke stropu a útulno i přes den

Na dřevěné polici u okna stály sklenice se snacky a když se člověk podíval výš, přes sklo u stropu byly vidět větve stromů. Mezi nimi visela světla, takže prostor působil útulně i za denního světla. Dodnes si pamatuju i jemnou vůni pražených kávových zrn, která se tam držela ve vzduchu. Upřímně, kdo by na první dobrou řekl, že jde o kavárnu na benzince.

Pečivo je spíš jednoduché

Ve vitríně byly croissanty, donuty, egg tarty, sendviče a vedle toho i běžné nápoje jako voda nebo cola. Výběr není nijak obrovský. Působilo to na mě podobně jako pečivo v levnější řetězcové kavárně. Není to ten typ místa, kam jdete za bohatou pekařskou nabídkou jako do velké bakery kavárny, ale na rychlou zastávku během cesty po thajských silnicích je to úplně dostačující.

Menu je i v angličtině, takže si objedná i cizinec

Menu viselo ve velkém přímo za pultem. Bylo rozdělené na kategorie jako Coffee, Signature Coffee, Bubble Milk Tea, Tea, Milk/Chocolate nebo Smoothie/Soda. Pod thajským textem byl i anglický přepis, takže i když člověk thajsky neumí číst, s objednávkou není problém. Thajsko je země s obrovským množstvím zahraničních turistů, takže u řetězcových kaváren jsem skoro nikdy neviděl menu bez angličtiny.

Jak si v thajské kavárně objednat kávu: tohle stačí vědět

Nápoje jsem bohužel nevyfotil. Jakmile jsme je dostali, hned jsme se pustili do pití. Já si dal americano a manželka café latte. Je ale dobré vědět jednu věc: když si v thajské kavárně objednáte americano, často do něj automaticky přidají sirup. Já sladkou kávu nemám rád, takže jsem si výslovně řekl, ať ho tam nedávají. Jinak by vám mohlo přistát na stole překvapivě sladké americano.

Podobné je to i s latte. Nemusí to být přesně ten styl, který si v Česku člověk představí jako espresso a napařené mléko. V thajské verzi bývá běžně kondenzované mléko nebo už předem přidaný cukr. Thajská kávová kultura je zkrátka hodně postavená na sladších a výraznějších chutích, takže receptura se od toho, na co jste zvyklí jinde, může dost lišit.

Když mám být upřímný, pár minusů se taky najde

V thajských interiérech často pouštějí klimatizaci mnohem silněji, než je běžné v Koreji. Po příchodu z vedra je to nejdřív úplný ráj, ale po chvíli se člověk začne cítit skoro až zmrzlý. A v delicafé to bylo stejné. Lehká vrstva navíc se fakt hodí. A ještě jedna praktická věc: toaleta není uvnitř kavárny, musí se použít společná toaleta benzinky. Není daleko, ale rozhodně to není systém, kdy vstanete od stolku a za pár kroků jste tam.

Na Shell benzinkách není jen delicafé

Mimochodem, na Shell benzinkách nenajdete jen delicafé. Třeba v oblasti Chiang Mai jsou pobočky, kde uvnitř Shell areálu funguje samostatná kavárna Forty-Nine Coffee House, a někde mají i lokální severothajské značky jako Doi Chaang. To, co je uvnitř benzinky, se tedy místo od místa dost liší. Když se na to podíváme v rámci celého Thajska, největší síť má Café Amazon od PTT s více než 5 000 pobočkami. PunThai Coffee i Inthanin provozují každá přes 1 000 míst. Shell Café je proti tomu zatím spíš menší hráč, pohybuje se kolem stovky poboček, ale osobně na mě působil jako značka, která si dává záležet na kvalitě zrnek.

Není to místo, kvůli kterému sem pojedete schválně, ale zastavit se vyplatí

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli je delicafé kavárna, za kterou má smysl jet cíleně přes půl města, asi bych řekl, že ne. Není to typ podniku, který sám o sobě tvoří hlavní cíl výletu. Jenže pokud žijete v Rayongu nebo zrovna projíždíte nějakou částí Thajska autem a stavíte na Shellce, byla by škoda jen natankovat a zase zmizet. Na krátkou pauzu s levnou kávou v klimatizovaném prostoru je to přesně ten typ místa, který udělá cestu příjemnější.

Navíc si díky tomu člověk trochu osahá kulturu thajských kaváren na benzinkách, což je něco, co se v Koreji nebo i jinde zažívá jinak. Benzinka, kde místo benzínu ve vzduchu cítíte kávová zrna, je zvláštně milá vzpomínka. A právě tahle běžná každodennost z Rayongu mi občas docela chybí.

Tento článek vychází z návštěvy v roce 2022. Nabídka i ceny se od té doby mohly změnit, takže je lepší si aktuální stav před návštěvou ještě ověřit.