Světlá pekárenská kavárna s terasou, kam se chceš vrátit
...
Než jsem začala psát, projela jsem původní korejský text a hlídám si věrnost struktury: typ obsahu je kavárna/pekárna. Počet obrázků: 23 (01–23). Počet nadpisů H2: 7. Počet nadpisů H3: 4. Odstavců je přibližně 14 a seznamy se nepoužívají (jen
). Tón je osobní blogový, upřímná recenze bez zbytečné formálnosti. Negativní věci: v zimě je terasa studená a ve všední dny to může být dost rušné — nic z toho nevynechávám.
Exteriér EAN Square a parkoviště

Bylo ráno na Seollal (korejský lunární Nový rok) a ještě před návštěvou příbuzných mi zbyl čas, tak jsem přemýšlela, kam se na chvíli zašít. Vzala jsem do ruky mobil a hledala „kavárna v Cheongju“. Mezi fotkami mi najednou vyskočila Ean Terrace Cafe — na obrázcích vypadala fakt velká a zároveň hezky upravená. Říkala jsem si, že o svátcích bude spousta podniků zavřených, ale tady psali, že mají otevřeno, tak jsem prostě sedla do auta a jela. Upřímně jsem čekala davy, protože svátky = všude plno… jenže když jsem dorazila, bylo překvapivě klidno. Jasně, většina lidí bude zrovna doma dělat novoroční pozdravy, takže to vlastně dává smysl. Díky tomu jsem měla čas se v klidu rozhlížet a nasát atmosféru. A jestli to opravdu stojí za ten „hot“ status velké kavárny v Cheongju? Teď vám to řeknu úplně na rovinu.
Když jsem přijela, první dojem byl: wow, tohle je větší, než jsem čekala. Myslela jsem, že to bude jen taková větší „sousedská“ kavárna, ale celá ta budova s obřím nápisem „EANSQUARE“ je právě EAN Square. U vchodu visí banner ve stylu „WELCOME, vítejte v EAN Square“ a hned vidíte vjezd do parkoviště směrem dovnitř budovy. Už podle parkování mi došlo, že tohle nebude jen obyčejná kavárna. Později jsem zjistila, že v budově není jen kavárna, ale funguje to jako komplexní kulturní prostor — mají tam i svatební sál a restauraci. A proto je parkování řešené velkoryse, dokonce ve 2. a 3. patře. Na svátky jsem tak vůbec neměla stres, že budu kroužit kolem bloku.
Vstup do Ean Terrace Cafe a trasa kolem pekárny

Vylezla jsem do 4. patra a hned po vstupu mi do očí praštil pult s pečivem. Ze stropu visí kulatá světla, která svítí tak jemně, a přes obří prosklené stěny se dovnitř valí denní světlo — celé to působí strašně svěže a bright. Zajímavé je i rozvržení: spousta kaváren má hned u vstupu kasu, nebo je pečivo někde uprostřed. Tady je to naopak tak, že nejdřív projdete kolem pekárny, všechno si prohlédnete, a až potom dojdete ke kase. Prostě trasa, která vás „donutí“ koukat na pečivo dřív, než objednáte. A já? Já jsem si původně říkala, že si dám jen kafe… ale v tomhle uspořádání vám oči pořád utíkají doprava doleva a najednou chcete ochutnat půlku vitríny. Vpravo jsem dokonce zahlédla i fotokoutek související se svatebním sálem. Celkově to působilo čistě, moderně a tak nějak „dospěle“.
Detail vitríny s pečivem

Když jsem se k vitríně přiblížila, viděla jsem, jak je ta zakřivená skleněná showcasová vitrína nacpaná pečivem až po okraj. A pozor — tohle není všechno. Na druhé straně jsou další pulty a i tam toho bylo fakt hodně. Jestli jste typ člověka, co miluje pečivo, tak tady budete úplně šťastní. Druhů je hromada, všechno vypadá čerstvě a já měla chuť koupit „trochu od každého“.
Signature pečivo: co mě zaujalo nejvíc
Croissanty a egg tart

Croissanty byly zrovna vyložené na chladicím roštu, úplně čerstvé. Bylo vidět ty vrstvy, jak krásně drží tvar, a ten typický lesk „právě z trouby“ — vypadalo to neskutečně lákavě.

Vedle croissantů ležely egg tarty. Na povrchu bylo vidět to karamelizované zhnědnutí — přesně ten detail, který vám říká: jo, tohle je fakt čerstvé.

Tady je pain au chocolat, těsto vrstvené úplně natěsno. Uvnitř je čokoláda, barva byla dost tmavá, takže jsem si říkala, že chuť bude výrazná a „čokoládová“ tak, jak to mám ráda.

Tenhle croissant měl uvnitř stočenou zelenou náplň. Upřímně jsem ani nevěděla, co přesně to je, ale vypadalo to tak čerstvě a leskle, že mi to nedalo a musela jsem na to koukat ještě jednou.
Kukuřično-majonézový chléb, scones a další zvláštnosti

Tohle bylo vizuálně úplně jasné „slaný favorit“: baconový okraj, navrch hromada sýra a kukuřice, do toho ještě petržel. Už jen podle vzhledu jsem čekala slanou, výraznou chuť.

Scone s borůvkami a kukuřicí — tohle spojení mě fakt pobavilo. Navrch moučkový cukr a borůvky tam byly tak pěkně „nacpané“, úplně šťavnaté na pohled.

Pečivo z černého těsta s rukolou a cherry rajčátky. Ten černý základ vypadá dost netradičně, takže jsem si říkala, že to bude něco zajímavějšího než klasika.
Velké shrnutí: série „salt bread“ (소금빵)

Tady je salt bread posypaný černým sezamem. Na povrchu jsou vidět bílé krystalky soli a struktura vrstev je docela výrazná. Tím, že je těsto tmavé, působí to celé ještě víc „signature“.

Na dřevěném tácu byly salt bread naskládané úplně plné. Povrch se leskl a sůl na vrchu se doslova třpytila — přesně ten typ pečiva, kde máte pocit, že to voní ještě dřív, než to zvednete.

Vidíte cedulku „Plain Soft Bread“? Salt bread ležely v dřevěné bedýnce a všechny vypadaly tak nadýchaně a hezky tvarované, že jsem měla pocit, že mi mrknou do košíku samy.
Mocha salt bread a čokoládový salt bread

Tohle je „mocha salt bread“. Těsto mělo takový fialový tón, nahoře sůl, a u jednoho kusu byl vidět žlutý vnitřek. Barevně je to fakt zajímavé, proto mi to okamžitě přitáhlo pozornost.

Hnědé těsto a lehce vykukující žlutý vnitřek — tohle vypadalo jako čokoládová varianta. Vrstvy byly zřetelné a povrch zase hezky lesklý. Celé to působilo „bohatě“ už na pohled.
Upřímně, druhů pečiva bylo ještě mnohem víc. Croissanty, tartaletky, různé bochníky, sendviče, dorty… fakt neskutečný výběr. Jenže kdybych vám ukázala úplně všechno, byl by z toho román. Takže s těžkým srdcem končím tady. Kdo chce víc, ať mrkne do sekce s informacemi o kavárně dole — tam se dá najít víc detailů o sortimentu.
Místa u okna


Podél obřích oken byly v řadě postavené stoly. Dřevěné židle měly polštáře a venku už šla vidět terasa. Přirozeného světla je tu fakt hodně, takže si umím představit, jak příjemná atmosféra tu musí být přes den. Chodba, která vede od pekárny dovnitř, je široká a strop je vysoký, takže žádný pocit stísněnosti. A navíc jsou stoly dost daleko od sebe — člověk si sedne a má klid.
Hlavní sezení a interiér




Jakmile jsem prošla kolem pekárny víc dovnitř, otevřel se přede mnou obrovský hlavní prostor. Vysoký strop, prosklené stěny a denní světlo, které se tam doslova lije — ta otevřenost byla fakt „wow“. Bílé stoly a židle jsou rozestavené volně, a jsou tu i velké stoly, takže skupinové posezení úplně v pohodě. V jedné části visí ze stropu rostliny, jinde jsou květináče po zemi, takže to místy působí skoro jako botanická zahrada, ne jen kavárna. Tím, že na svátky bylo prázdno, vypadalo to ještě větší… ale tipuju, že ve všední dny to tu bude dost živé.
Venkovní terasa


Když projdete až úplně dozadu, vyjdete na venkovní terasu. Uprostřed budovy je otevřený prostor, takže je vidět obloha, a pod skleněnou střechou sem padá slunce. Bílé stoly a židle jsou rozmístěné velkoryse, jsou tu i pohovky, takže se dá sedět fakt pohodlně. Jen… teď v zimě je venku na sezení docela zima. Až se oteplí, chci se sem vrátit a sednout si právě sem, protože to musí být parádní. Líbí se mi i to, že i když jste „venku“, střecha vás chrání — máte světlo a atmosféru, ale zároveň se dá schovat před větrem.
Celkové hodnocení návštěvy Ean Terrace Cafe
Ean Terrace Cafe v Cheongju jsem navštívila ráno na Seollal a upřímně mě to bavilo víc, než jsem čekala. Je to velká pekárenská kavárna, výběr pečiva je obří a pro milovníky pečiva je to skoro ráj. Nejvíc mě nadchla série salt bread — mají klasiku, mocha i čokoládu, takže si člověk fakt vybere. Sezení je prostorné, světla je tu spousta a přes den to musí mít nádhernou atmosféru. Terasa je další velké plus, jen v zimě je to na venkovní posezení chladné, takže to berte jako „jarní plán“. O svátcích bylo příjemně prázdno a dalo se v klidu chodit a koukat, ale ve všední dny to podle mě bude dost plné. Pokud v Cheongju hledáte velkou pekárenskou kavárnu s terasou, sem bych vás poslala bez váhání.
Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.