Ohromující kavárna v Jižní Koreji: Zatura, kde vám spadne čelist

"To je opravdu Korea? Tenhle pohled vám vyrazí dech"

Ahoj všichni! Tady Hi-JSB.

Překvapila vás ta fotka hned na začátku? To, co teď vidíte, nevypadá jako lobby nějakého luxusního zahraničního resortu nebo kulisy ze sci-fi filmu? Ty obrovské kmeny stromů pokrývající celý strop, ty křivky vrstvené jako v jeskyni... Já sám, když jsem poprvé viděl jen fotky, si řekl "wow, tam musím bezpodmínečně jet" a hned jsem si to místo uložil do mapy.

Okouzlen touto ohromující atmosférou jsem o víkendu obětoval svůj drahocenný čas a vyrazil autem ze Soulu.

"40 minut ze Soulu... Opravdu jsem kvůli tomuhle jel až do Gimpa?"

Ale pak... když navigace oznámila "Dorazili jste do cíle" a já zvedl hlavu, uviděl jsem před sebou tuhle budovu.

Hmm... řeknu to upřímně. "Byl jsem právě napálen?"

40 minut jsem ze Soulu šlapal na plyn, projel Gimpo Wolgot-myeon, docela odlehlou venkovskou silnici. A co jsem našel? Prostě obyčejnou, čistou budovu z červených cihel. Vypadala jako velká kavárna, jakou najdete v každé čtvrti. V hlavě se mi rozsvítil milion otazníků.

"Kde je to místo z těch fotek?" "Byl jsem snad napálen fotkami a promarnil víkend?"

Pochybnosti a úzkost se začaly plíživě vkrádat. Vážně jsem přemýšlel, jestli se nemám otočit.

"Immerse in relaxation... Dobře, zkusím tomu věřit"

Ale když už jsem tady, nemůžu přece jen tak odjet. Přiblížil jsem se ke vchodu a uviděl těžkou černou kovovou ceduli se zlatým nápisem "ZATURA".

"Immerse in relaxation" (Ponořte se do relaxace)

Skrz mřížkový vzor prosvítalo jemné světlo a cítil jsem z toho jakousi nevysvětlitelnou eleganci. S poslední nadějí, že za těmito dveřmi je jiný svět, jsem otevřel.

Ale... jakmile se dveře otevřely, přišel druhý šok.

"Na téhle zapadlé vesnici je tolik lidí?"

Byla sobota, proto? Ne, jak všichni věděli o tomhle odlehlém místě? Od vchodu bylo plno lidí. Přede mnou čekalo 20-25 skupin.

V hlavě se mi okamžitě rozjela kalkulačka: ❌ Vzdát to: Jet 40 minut zpátky do Soulu. (Ztráta 1 hodiny 20 minut tam a zpět. Příliš frustrující.) ⭕ Čekat: Podle počtu skupin přede mnou minimálně hodina. (Nuda.)

"No skvěle, to je průšvih" – přešlapoval jsem na místě, ale pak přišel další zvrat. Protože lidí bylo tolik, ale prostor je tak obrovský, fronta se překvapivě rychle krátila! Čekání, které mělo trvat hodinu, se vyřešilo za pouhých 20 minut.

Objednávkový systém: digitálně přívětivý a efektivní

Kvůli davu byl kiosek prakticky mimo provoz a museli jste si předobjednat přes QR kód na telefonu. Přesto jsme se kiosku dotkli. Musím vám přece podat informace.

Jakmile jsem se dotkl obrazovky, objevil se obrovský nápis: [Tento kiosek je pouze pro objednávky nápojů]. Nejprve jsem se zarazil "Hej? A kde si objednám pečivo?", ale když jsem si přečetl text: "Jídlo a pekařské výrobky si prosím objednejte po vstupu na vnitřním kiosku nebo přes QR kód u stolu".

Páni... tohle je opravdu chytré řešení. Je víkend, místo praská ve švech, a kdyby všichni u vstupního kiosku vybírali pečivo celou věčnost, fronta by se táhla do nekonečna. Tady vás nejdřív pustí dovnitř, sednete si a pohodlně si přes QR objednáte pečivo a jídlo. Díky tomu se vchod nezasekl ani při takovém množství lidí. (Geniální tah proti chaosu velkých kaváren o víkendu!)

"Z cen nápojů vám spadne čelist"

Obdiv stranou, začal jsem vybírat z menu... a nevědomky jsem vydechl "uf".

Přátelé, připravte se psychicky. Ceny tady fungují jinak než venku. Podívejte se na ten ceník.

Zatura Latte (signatura): ₩11,000 (cca €7,50 / 190 Kč) / Latte s černým sezamem: ₩11,000 (cca €7,50 / 190 Kč) / Ledové americano: ₩9,000 (cca €6 / 150 Kč)

Vidíte to? Americano za ₩9,000. To je skoro dvojnásobek Starbucks, ve srovnání s běžnou nezávislou kavárnou o 3-4 tisíce wonů (cca €2-3 / 50-75 Kč) dražší. A za signaturové latte musíte dát ₩11,000. To je zhruba jako pořádná porce guláše v Česku.

Prst, který měl stisknout tlačítko objednávky, se mi trochu třásl... ale řekl jsem si "Dobře, beru to jako poplatek za ten velkolepý interiér a prostor" a přesvědčil se.

Globální standard vícejazyčné podpory

Ověření od globálního blogera: "Můžu sem vzít zahraničního kamaráda?"

I přes vysoké ceny jsem před platbou ze zvyku něco zkontroloval. Moji čtenáři vědí: já to s "vícejazyčností" myslím vážně. Zkoumal jsem, jestli toto místo můžu doporučit zahraničním přátelům, kteří navštíví Koreu.

Stiskl jsem tlačítko nastavení jazyka nahoře na kiosku. Korejština, English, 日本語 (japonština), 中文 (čínština). Oho, to je v pořádku. Čtyři jazyky, které představují většinu turistů v Koreji, jsou perfektně nastavené.

Ale pozor, nesmíme polevit. Existuje spousta míst, kde stisknete tlačítko "English", ale popis menu zůstane v korejštině... takzvaný "prázdný překlad". Tak jak na tom bude Zatura?

Přepnul jsem na anglické menu. Výsledek? "Ó... to není špatné!"

Není to jen fonetický přepis do latinky. Latte s černým sezamem není "Heukimja Latte", ale správně přeložené jako "Black Sesame Latte", kterému cizinci rozumí. Název "Rose Bloom Latte" také krásně zachovává atmosféru. Rozhraní se čistě změnilo a cizinci nemají žádný problém s objednáním.

Takové detaily velmi oceňuji. Díky kiosku s globálním standardem můžete přivést kamaráda, který nemluví korejsky, a klidně mu říct: "Objednej si sám!"

ALE. Tady vzniká jeden kritický rozpor.

"Software (jazyk) je perfektní, ale hardware (dostupnost) je problém..."

Vzpomínáte, co jsem říkal? Že jsem ze Soulu jel autem 40 minut na odlehlý venkov. Metro? Není. Autobus? Když si představím intervaly, je mi do pláče. Kiosek volá "Welcome!", ale pro zahraničního turistu se sem dostat veřejnou dopravou je jako sahat na hvězdy.

Proto střízlivě konstatuji: Toto místo je přístupné pouze pro "cizince, kteří si půjčili auto" nebo "cizince, kteří sehnali korejského kamaráda s autem (otroka)". Pokud toto čte zahraniční čtenář, okamžitě napište korejskému kamarádovi:

"Ahoj, máš auto? Jedem do Gimpa!"

"Vstup do brány do jiné dimenze"

Konečně po 20 minutách čekání zaznělo upozornění "Prosím vstupte". S bušícím srdcem jsem prošel vchodem... Počkat? Čekal jsem, že za dveřmi budou hned rušné stoly, ale to nebylo.

Na okamžik jsem nevěřil vlastním očím. Tohle je chodba kavárny? Není to "brána do jiné dimenze" ze sci-fi filmu?!

Ten dlouhý tunel, kde tisíce dřevěných lamel víří jako by vás vtahovaly dovnitř... V momentě, kdy vstoupíte, venkovská krajina Gimpa, kde jste před chvílí stáli, se z vaší hlavy úplně vymaže. Jako byste byli násilně teleportováni doprostřed snové výstavy moderního umění.

"Kvůli tomuhle jedete 2 hodiny autem? Ano, uznávám."

Když jsem prošel tunelem a před očima se mi otevřel hlavní sál, hlavou mi probleskla jediná myšlenka.

"Páni... udělal jsem dobře, že jsem přijel. Opravdu jsem udělal dobře."

Já jsem vyjížděl z Deungčon-dongu na západním okraji Soulu, takže to bylo jen 40 minut. Měl jsem štěstí. Kdybyste vyjížděli z Kangnamu, bylo by to minimálně 1 hodinu 30 minut, z Kangdongu pak dobré 2 hodiny 10 minut za volantem.

Upřímně, jet 3-4 hodiny tam a zpět kvůli jedné kavárně? Normálně bych řekl, že je to šílenství, škoda benzínu. Když jsem dorazil a viděl tu cihlovou fasádu, byl jsem zklamaný, navíc jsem ještě 20 minut čekal – frustrační měřidlo bylo na maximu.

Ale víte co. V momentě, kdy jsem uviděl tenhle pohled, všechna frustrace se rozpustila jako sníh na slunci.

Ještě mi ani nepřinesli ten drahý nápoj. Dokonce jsem ještě ani nenašel místo k sezení a stál jsem. A přesto jsem necítil, že by to bylo zbytečné.

Ten obrovský rozměr pokrývající strop, záplava světel a majestátnost prostoru... Tohle není prostě přijít si dát kávu, tohle je zaplatit za zážitek být uvnitř obrovského uměleckého díla.

40 minut jízdy? Ne, i kdybych jel 2 hodiny, nelitoval bych. Cihlová fasáda? Ani si nepamatuji. Americano za ₩9,000? "Ano, tady máte. S radostí platím."

Před touto ohromující prostorovostí se všechny mé kalkulace zdály opravdu nicotné. Toto místo svou hodnotu naplňuje už samotným prostorem.

Každá zóna má jinou atmosféru – najděte si své místo

Dost obdivu, teď přichází skutečná mise. "Najít místo, kam usadit zadek." Protože je to tak obrovské místo, každá zóna má úplně jinou atmosféru a podle toho, kam si sednete, se váš zážitek z kavárny úplně změní.

Nejprve vám ukážu boční zónu trochu stranou od hlavního sálu. Upřímně řečeno... pro ty, kdo přišli s očekáváním ohromujícího "jeskyního ducha" hlavního sálu, to může být trochu nudné.

Čisté stoly v bílých tónech a ratanové židle. Je to hezké, ale možná si pomyslíte "Není to jen obyčejná hezká kavárna?" Proto tu bylo rozhodně více volných míst než v hlavním sálu.

Ale je tu zvrat. Pro ty, kdo chtějí uniknout hluku rušného hlavního sálu a klidně si povídat, nebo pro ty, kteří "radši mají čisté a světlé než majestátní!" – pro ty to může být skrytý poklad. Fotky vycházejí světlé a pěkné. (Já jsem nakonec skončil tady, protože v hlavním sálu nebylo místo...)

Velký vrchol: VIP sedadla vznášející se ve vzduchu

A... velký vrchol. Místo, na které se pravděpodobně každý, kdo vstoupil do Zatury, alespoň jednou podíval.

"Tam nahoře sedí lidi? Je to vesmírná loď?"

Ta konstrukce vypadající jako obrovské bílé vejce nebo vzdušná zahrada futuristického města... překvapivě jsou to všechno sedadla.

Pohled zdola z prvního patra je skvělý, ale jaký musí být výhled shora? Asi jako sedět v kapitánské kabině a řídit toto obrovské fantasy království. Navíc je to oddělený prostor, takže soukromý.

Dobře, podívejme se zpět na hlavní sál.

V běžné kavárně by stoly byly naskládané jako šachovnice, ale tady podlaha vlnovitě klesá v úrovních. Podél tohoto toku lidé leží zabořeni do sedacích vaků nebo sedí na stupňovitých sedadlech.

Stíny vytvořené desetitisíci dřevěnými lamelami padajícími ze stropu a bílá podlaha s měkkými křivkami se snoubí... je to opravdu zvláštní. I když je tu plno lidí a je tu rušno, divně se cítíte klidně. Je to jako iluze, že jste uprostřed přírody.

Všichni jako by se domluvili – napůl leží a tupě zírají na strop, a na jejich tvářích je jednotný výraz "Ach, tohle je život..." (Já jsem také tvrdě bojoval o jedno místo na sedacím vaku.)

Domek na stromě pro dospělé: závěsná hnízda

A když zvednete hlavu nahoru, otevře se další svět. Kromě míst na "vesmírné lodi" vidíte podél stěn závěsná hnízda vznášející se ve vzduchu?

Ty košíkovité prostory upletené ze dřeva... jako by se tajný domek na stromě z dětských snů stal skutečností.

Zatímco přízemí je otevřené a majestátní, ta hnízdová sedadla v patře jsou doslova "náš úkryt". Jsou přiměřeně zakrytá, takže jsou skvělá pro soukromé rozhovory, a hlavně – káva s výhledem dolů z té výšky musí být fantastická.

"Ti, co tam sedí... zachránili v minulém životě zemi?"

Závidím tak moc, až mě bolí břicho... ale přiblížím, abych vám ukázal detailněji. Na obrázku 17 vidíte, že tohle místo není jen napodobenina tvaru.

Vidíte ty pevné detaily z tlustého lana hustě namotaného? Když se opřete a pohodlně usadíte, ta lanová stěna přiměřeně filtruje okolní pohledy a hluk. Doslova se vytvoří dokonalá "bariéra".

Díval jsem se na lidi, kteří se tam uvelebili a v pohodě si povídali... upřímně jsem musel uznat. "Dnešní vítězové jsou oni."

"Nápoj za ₩11,000: jeho chuť a hodnota"

Ano, konečně nastal čas vylézt na to vytoužené místo a přivítat "nápoj za ₩11,000 (cca €7,50 / 190 Kč)".

Dobře, nebudu jen koukat, musím tam také vylézt. Zblízka jsou ta hnízdová sedadla mnohem útulnější, než jsem si myslel. I na schodech je jemné osvětlení, takže jsem měl pocit, jako bych stoupal na pódium na předávání cen.

A... konečně se mi podařilo usadit! Tohle je výhled z mého místa, co říkáte? Jako bych shlížel dolů na toto obrovské lesní království! Za těch 40 minut jízdy a 20 minut čekání to stálo.

Tady jsou nápoje, které se pyšní závratnou cenou ₩11,000 (cca €7,50 / 190 Kč) za sklenici.

Ale... jak vidíte na obrázku 21, upřímně přiznám. Fotka nedokáže zachytit skutečnost.

Celková atmosféra je útulná jako v jeskyni a světlo je tlumené, takže na oko je to skvělé, ale pro focení jídla je to nejhorší osvětlení. (Slyším pláč instagramerů...) Bez ohledu na úhel vycházely stíny a tmavé fotky. Bylo mi líto, že nemůžu udělat pěknou fotku a pochlubit se!

Ale chuť? Jedním douškem... "Hmm, uznávám." Krém nahoře je opravdu jiný. Hustý a lahodný, není to žádný laciný sirupový příchuť. Latte s černým sezamem dokonale trefuje tradiční chuť, a signaturové latte je také hutné a chutné.

Cena ₩9,000-11,000 (cca €6-7,50 / 150-190 Kč)... jen podle množství nebo vzhledu by se to mohlo zdát stále drahé. Ale když si pomyslíte, že sedíte na tomhle místě s tímhle výhledem a platíte "za místo"? Je to chuť, za kterou jste ochotni zaplatit.

(Pokud vás zajímají ostré a pěkné "instagramové" fotky nápojů, podívejte se na sekci [Podrobné informace o kavárně] na konci článku! Shromáždil jsem fotky se správným osvětlením.)

"Zábavní park pro dospělé: arkádová zóna"

Přátelé, věříte tomu? Je to stejná budova jako ta lesní kavárna před chvílí. Když projdete hlavním sálem do jiného prostoru, atmosféra se najednou otočí o 180 stupňů. Klidné dřevěné tóny jsou pryč a objeví se trendy "arkádová zóna" s červenými stěnami a blikajícími neonovými nápisy.

Jak říká nápis "GOOD VIBES ONLY" na stěně, toto je hřiště pro dospělé, kde si zvednete náladu.

Duckpin Bowling: Roztomilé mini bowlingové dráhy, perfektní pro lehkou zábavu. / Pool a stolní fotbal: Pokud jste přišli s přáteli, je to ideální místo pro sázku "kdo prohraje, platí kávu za ₩11,000". / Retro automaty: Jsou tu i nostalgické herní automaty, kde tatínkové vypadají nadšeněji než děti – opravdu zvláštní podívaná.

Přišel jsem si "odpočinout" a odcházím s plným "dopaminem". Tohle už není prostě kavárna, ale zábavní park pro dospělé.

Závěr: hodnota ohromujícího zážitku

Čas strávený na cestě tam a zpět a trochu divoké ceny kávy vůbec nelituji – byl to skutečně ohromující zážitek. Pokud vás už nudí stále stejné kavárenské schůzky, co takhle tento víkend vyrazit do Zatury v Gimpu? Nebudete litovat.

Praktické informace pro zahraniční návštěvníky: Zatura se nachází poblíž mezinárodního letiště Gimpo (cca 20 minut autem), takže je dosažitelná i pro ty, kdo přilétají na letiště Inčchon. Doporučuje se půjčit auto nebo použít aplikaci Kakao Taxi. Kavárna má vícejazyčný kiosek (angličtina, japonština, čínština), takže objednávka není problém. Otevírací doba: 10:00-22:00 (korejského času KST). Adresa: 65 Gunha-ro, Wolgot-myeon, Gimpo-si, Gyeonggi-do.

(Podrobné informace o parkování, kompletní ceník a tipy na nejlepší fotky jsem pečlivě shrnul v sekci "Podrobné informace o kavárně" níže, určitě se podívejte před odjezdem!)

Tento článek byl publikován na https://hi-jsb.blog.