Skrytá zahradní kavárna v Rayongu: Pa Dee in the Wild

Thajsko je taky kavárenská velmoc

Když cestujete po Thajsku, nohy vám samy zastavují u kaváren. Nejde jen o Bangkok nebo Chiang Mai, i v menších městech se schovávají podniky, které vás fakt překvapí. Korea je kavárenská velmoc, ale Thajsko jí v tomhle rozhodně nic nedluží. A co se týče venkovních prostor, tam má díky klimatu často dokonce navrch. Když jsem bydlel v Rayongu, o víkendech jsem objížděl kavárny, a právě Pa Dee in the Wild byla jedna z těch, o které jsem chtěl napsat nejvíc.

Nejdřív vám ukážu tenhle drink. Bobule navršené až po okraj a přes ně stékající fialový sirup. O chuti se dostanu později. Nejdřív si ale pojďme říct, jaká ta thajská zahradní kavárna vlastně je.

Hned u vstupu si nejste jistí, jestli jste v zahradě, nebo v kavárně

Jakmile vejdete dovnitř, chvíli váháte, jestli jste přišli do kavárny, nebo na něčí zahradu. Po stranách štěrkové cesty jsou husté keře, na bílých stolech leží krajkové ubrusy a mezi stromy se i za bílého dne lesknou světýlka. Lidí je tu dost, ale není tu hluk. Možná ho pohlcují stromy, možná tu všichni automaticky mluví tišeji. Někdo si povídá pod slunečníkem, pár míří dál do zahrady, někdo si fotí lavičku. Každý si tu jede svoje tempo.

Když jdete dál dovnitř, objeví se bílá budova. Mřížovaná okna obepínají popínavé rostliny a na dveřích visí věnec. Připomíná to anglickou venkovskou chatu, jenže když zvednete hlavu, uvidíte střechu zakrytou tropickými stromy — a hned vám dojde, jo, jsem pořád v Thajsku. Kavárna funguje už přes dvanáct let a v roce 2023 se přestěhovala na současné místo, kdy dostala do názvu „in the Wild“. Ten pocit, že tu příroda rostla dlouho a poctivě, nepůsobí naaranžovaně. Je prostě skutečný.

Nejdřív vám ukážu drink a dort, a pak se zase vrátíme ven. Přijde mi, že to tak člověka víc nutí dočíst článek až do konce.

Uvnitř to působí jako něčí domov

Uvnitř je to malé. Bílé dřevěné stěny, všude visí sušené květiny, u okna stojí jeden stolek a vedle pultu jsou naskládané drobné dekorace — jako byste přišli na návštěvu do domu, kde někdo dlouho žil a všechno si postupně zabydlel. Prodávají tu i ručně vyráběné věci a když si je prohlížíte, ani si nevšimnete, že mezitím dorazila vaše objednávka.

Klika na okně byla keramická. Malovaná kvítky. Vedle ní závěs s květinovým vzorem a za sklem rozmazaná zeleň zahrady. Moje žena se u toho výhledu zastavila a chvíli jen mlčky koukala.

Berry Love Drink — fialové kouzlo

Když drink dorazil, skoro to vypadalo, že v něm není žádná tekutina. Na ledu byly do kopečka navršené ostružiny, maliny a červený rybíz a mezi nimi zapíchnutý list kapradiny. Už v téhle podobě to působilo spíš jako dezert než jako pití.

Moje žena už chtěla pít, ale počkat. Na povrchu ostružin byly kapky vody a zrníčka na malinách se na slunci leskla skoro průsvitně. Musel jsem si dát ještě jednu fotku, fakt to nešlo jinak.

Když nalijete sirup, změní se barva

Zvlášť k tomu dostanete ještě jednu věc. Skleněnou lahvičku s fialovým sirupem. Kolem hrdla je uvázaná růžová stužka, takže to trochu vypadá jako flakon parfému.

Když ji pomalu nakloníte a sirup nalijete do sklenice, fialová barva se začne vpíjet mezi bobule. Led, který byl předtím úplně čirý, se postupně zabarvuje, takže to nechcete pokazit rychlým chrstnutím.

Po dolití vypadá drink takhle. Nahoře barva bobulí, dole sytě fialová. Uprostřed stojí list kapradiny a nahoře plavou borůvky. Když sklenici zvednete, spodní fialová vrstva se na slunci zaleskne skoro jako sklenka vína.

Nabral jsem na lžičku jednu malinu a po straně z ní stekl fialový sirup. Právě tahle fotka se mi povedla asi nejlíp. Chuť je kyselkavá, sirup je naopak dost sladký, ale kyselost bobulí to hezky stáhne, takže v thajském vedru to fungovalo překvapivě dobře.

Při pohledu shora bobule vypadají, jako by plavaly na fialovém moři. Led už byl zpola rozpuštěný, ale i tak to pořád vypadalo skvěle.

Domácí vrstvený dort

Dorazil i dort. Talíř byl posazený do ratanového košíku a za ním se rozlévala zelená zahrada. Už jen to servírování mě bavilo.

Tenhle dort je trochu zvláštní, ale v dobrém. Vrstvy jsou zelená, růžová a bílá, nahoře světle modrý krém, dvě borůvky, jeden hrozen vína a lístek máty. Zelená vrstva má příchuť pandan, což je bylinka hodně používaná v jihovýchodní Asii. Voní jemně po zeleni, něco jako kdyby se potkal lehký pistáciový zákusek s travnatější vůní. Mezi pláty je tenká vrstva krému, takže při prvním soustu přijde nejdřív bylinková linka a sladkost až potom.

Přední část jsem ukrojil vidličkou. Byl tak měkký, že jsem skoro nemusel tlačit.

Řez je fakt čistý. Zelená, bílá a růžová vrstva jsou krásně oddělené. A prý je to všechno domácí výroba přímo od majitelky.

Nabral jsem si jedno sousto. Všechny tři vrstvy i krém přišly najednou a za nimi se do rozostření rozlévala zahrada. Je to sladké, ale ne těžké.

Zpátky ven — zahrada je větší, než čekáte

Uprostřed zahrady stojí černá fontána. Zvuk vody tam pořád běží na pozadí a člověku to trochu pomůže zapomenout na horko. Za ní je vidět bílá chatka a terasa se světýlky. Když se zvedne vítr, slunce mezi stromy problikává sem a tam. I bez klimatizace se tam dalo úplně v pohodě sedět, protože stínu bylo dost.

Na bílém stole na štěrku sedí naproti sobě pár a kolem prochází zaměstnanec s ratanovým košíkem. Vzadu je dvoupatrová budova porostlá popínavkami, vlevo malý domek s věncem na dveřích. Po zahradě je rozesetých několik budov, takže když se procházíte, objevujete je jednu po druhé. Je to větší, než byste čekali.

Ručně vyráběné doplňky od majitelky

Na polici za pultem ležely svazky obilných klasů, šišky a miniatura dřevěného kostelíka, vedle v hrnku jedna žlutá růže. Vedle sebe tam seděla figurka dědečka ve slamáku a babičky v šátku. Prý všechno buď vyrobila sama majitelka, nebo to sama vybírala a skládala dohromady.

Venku je ještě něco navíc

Venku je ještě jeden objekt, ale ten si radši najděte sami, až tam budete.

Vrabci jsou tu taky hosté

Když jsme dort dojedli a na chvíli odešli od stolu, po návratu na talíři stálo několik vrabců. Zobali drobky vedle sebe a lidí se vůbec nebáli. V Koreji by se hned otevřelo téma hygieny, ale v Thajsku to prostě působí jako součást krajiny. I když ptáci přistanou přímo na stole, nikdo je neodhání. A mně se tenhle volnější způsob soužití vlastně líbil.

Kdybych měl vybrat jen jednu kavárnu v Rayongu

Pa Dee in the Wild není dokonalá kavárna. Atmosféra a fotky většinou nadchnou každého, ale u pití a dezertů se najdou lidé, kteří řeknou, že si člověk platí hlavně za prostředí, a názory na obsluhu se v recenzích taky rozcházejí. Upřímně si myslím, že hlavní kouzlo tohohle místa je samotný prostor. Ale kdybych měl v Rayongu doporučit jen jednu kavárnu, ukázal bych právě na ni. Ne proto, že je bezchybná, ale protože čas strávený tady byl prostě fajn.

Informace k návštěvě Pa Dee in the Wild

Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.