Skrytý klenot v thajském Rayongu | Recenze Elephante Cafe v Ban Phe

Ban Phe v Rayongu: Sousedská kavárna, kterou musíte navštívit před cestou na Koh Samet

Chci vám představit jednu skrytou kavárnu v thajském Ban Phe. Když jsem žil v Thajsku, jeli jsme s manželkou na molo Nuan Thip, abychom se dostali na ostrov Koh Samet, ale do odjezdu lodi zbývalo ještě spousta času. Chtěli jsme si dát něco k pití poblíž mola a narazili jsme na Elephante Cafe. Je to nenápadná dvoupatrová budova u pobřežní silnice v Ban Phe. Turisté mířící na Koh Samet ji většinou minou, ale je to přesně to místo, kam chodí místní. I teď, když jsem zpátky doma, na ni občas vzpomenu – a není to kvůli kávě, ale kvůli jejich dortům.

Upřímně, v Thajsku jsem prošel mraky kaváren. Od hipsterských podniků v bangkockém Thong Lo přes plážové kavárny v Pattayi až po ty přímo na ostrově Koh Samet. Rayong má ale úplně jinou atmosféru, protože to není typická turistická past. Nejsou tu davy cizinců. Sedíte mezi místními, kteří si o víkendu vyrazili jen tak v žabkách, a najednou se cítíte víc jako soused než jako turista. Je to podobný pocit, jako když v Praze zapadnete do zapadlé kavárny na Letné, kam chodí jen pejskaři a sousedi.

Thajské kavárny: Tohle si ujasněte ještě před objednávkou

Než vejdete dovnitř, musím vám něco říct. Systém menu v thajských kavárnách je trochu jiný než u nás. Pokud to nevíte, může vás první objednávka dost zaskočit.

Objednávat s tímto vědomím a bez něj je úplně jiná zkušenost. Já jsem si při své první návštěvě Thajska objednal Americano a dostal jsem něco tak sladkého, že jsem si myslel, že mi dali úplně jiný drink.

Americano Yuzu: Chuť, která se těžko definuje

V této kavárně jsem si dal Americano Yuzu. Viděl jsem ho na lístku jako doporučení, tak jsem ho zkusil. Dole v šálku byl žlutý sirup z yuzu (východoasijský citrus) a nad ním Americano. Navrch dali plátek citronu a petrželku – zdá se, že petrželka je tu podpisem na každém drinku. Ale upřímně, byla to docela zvláštní kombinace. Hořkost kávy a kyselost yuzu se do vás pustí najednou a vy nevíte, na co se soustředit. Je to drink, který buď milujete, nebo nenávidíte. Šálek stál 60 bahtů ($1,80).

Lychee Soda, kterou si vybrala manželka

Manželka si u vitríny vybírala dlouho a nakonec zvolila Lychee Sodu. Perlivá voda se sirupem z liči a celými kusy liči nahoře, a samozřejmě nechyběla ani ta petrželka. Lehká a osvěžující chuť, ideální do thajského vedra. Vůně liči byla jemná a nevtíravá. Cena 75 bahtů ($2,25).

Nečekaný objev: Nejlepší dort v thajské zapadlé kavárně

Ale ten pravý příběh začíná tady. Ten fialový dort, co si manželka vybrala z vitríny. To byla hlavní událost dne.

Ve vitríně byly mousse dorty, crepe dorty a dokonce i zelený matcha dort. Na lokální thajskou kavárnu byl výběr dezertů docela solidní. Nahoře bylo i pár druhů pečiva. Manželka ukázala na ten fialový dort úplně vpravo.

Když ho přinesli, zjistili jsme, že je fakt malý. Vedle kelímků s pitím byl menší než dlaň. Fotka je focená teleobjektivem, takže vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Reálně jsou to tak tři čtyři sousta. Pokud si dobře pamatuji, stál kolem 100 bahtů ($3,00), takže vzhledem k velikosti nebyl zrovna levný.

Ale jakmile jsme ochutnali, oba jsme odložili lžičky. Nad borůvkovou pěnou byla hustá omáčka, která nebyla přeslazená, ale měla neuvěřitelně intenzivní chuť, která zaplnila celou pusu. Z mnoha dortů, co jsem v Thajsku jedl, byl tohle upřímně ten nejlepší.

Teleobjektiv lže o velikosti, ale chuť nelže

Díky teleobjektivu vypadá dort na fotce obrovsky. Ve skutečnosti má na šířku tak tři prsty. Dole byl čokoládový cookie crumble, nad ním světle fialová pěna a navrchu borůvková omáčka, která pomalu stékala dolů. Pěna se na jazyku rozplývala tak akorát a borůvková omáčka nepřebila chuť pěny. Najít dort s takovou rovnováhou je těžší, než se zdá.

Talíř byl ozdobený ovesnými vločkami a moučkovým cukrem. Takový "plating" jsem v malé lokální kavárně nečekal. Působilo to jako dezert v luxusní restauraci. Ani spousta slavných kaváren v centru Bangkoku si s talířem takhle nevyhraje, takže vidět to v Ban Phe bylo milé překvapení.

Kvalitu kavárny poznáte podle sirupu

Vyfotil jsem ještě detail borůvkového sirupu. Tenhle lesklý, pomalu tekoucí sirup je klíč. Když se udělá špatně, je to jen sladká voda, co zkazí chuť celého dortu. Tady byl ale spíš svěží a nakyslý než jen cukrový. Pěna byla jemně sladká a sirup tomu dodal ten správný říz.

Pohled dovnitř: Struktura dortu

Odkrojili jsme kousek. Nebyla to jen hromada pěny. Dole byl čokoládový korpus a na něm precizní vrstva borůvkové pěny. Udržet takhle rovnoměrnou a tenkou vrstvu není sranda. Kdyby byla tlustší, bylo by to moc těžké, kdyby tenčí, nevynikla by. Tady to bylo přesné, v každém soustu jste cítili hutnost korpusu i jemnost pěny.

V řezu jsou vidět i kousky borůvek přímo v pěně. Nedali omáčku jen nahoru, ale borůvky byly i v základu.

Ještě jeden detail sirupu. Byl hustý a po pěně se rozléval velmi pomalu. Žádná voda, ale textura, co na dortu držela. Cítil jsem v něm celé kuličky borůvek a bylo jasné, že to není kupovaný sirup, ale domácí práce.

Interiér kavárny skrz zoom objektiv

Teď něco k vnitřku kavárny. Všechny fotky jsou zevnitř. Měl jsem jen zoom objektiv, takže jsem nemohl zabrat celou budovu zvenku.

Kavárna není obrovská, ale starožitný thajský nábytek a doplňky jsou tu rozestavěné velmi vkusně. Líbilo se mi, že to nepůsobilo nuceně. Thajské kavárny mají tenhle cit – vytvořit úžasnou atmosféru ne díky miliónům za design, ale díky tomu, co mají po ruce.

Předměty jako ve vintage muzeu

Na zdi visela velká vyřezávaná sloní hlava a na policích byly miniatury motorek, louskáčci a další drobnosti. V jednom rohu stála bleděmodrá vintage Vespa a hned za ní zlatá motorka Monkey. Možná je majitel sběratel, protože celá kavárna působila jako malé vintage muzeum. V jedné prosklené skříňce byla kytara Fender Telecaster s cedulkou "Fender Telecaster Japan 1987-1990". Poprvé jsem viděl kavárnu, kde vystavují kytaru. Nemělo to sice jednotný styl, ale kupodivu to nebylo chaotické. Působilo to spíš jako obývák někoho, kdo sbírá věci, co má rád.

Jen počítejte s tím, že parkování u podniku je omezené na cca 5 aut. O víkendech odpoledne může být docela plno, tak je lepší přijet dřív.

Dvoupatrová budova a cihlové klenby

Kavárna má dvě patra. Pod schody udělali cihlovou klenbu, která vytvořila útulný kout k sezení, a nahoře jsou další místa.

Dostatek míst k sezení, nejoblíbenější jsou u okna

V druhém patře je obrovský stůl z masivu ideální pro skupiny a z okna se díváte přímo do zeleně, což je hodně oblíbené místo. V prvním patře byla dřevěná křesla s hnědou kůží, ve kterých se sedělo fakt pohodlně. Na bocích křesel byla tradiční thajská látka – přesně v duchu tohohle místa. Na zdi u pohovek visely egyptské papyry a vitríny s miniaturami, pod modrými lampami to vypadalo jako v malé galerii. Jednotný styl tu sice nenajdete, ale v tuhle chvíli už chápete, že tenhle organizovaný chaos je prostě charakterem podniku.

10 thajských frází, které se vám v kavárně budou hodit

Na závěr jsem pro vás sepsal pár užitečných frází pro objednávání v Thajsku. Stačí to přečíst tak, jak je to napsané, a místní vám budou rozumět.

Shrnutí pro návštěvu Elephante Cafe

Suma sumárum, Elephante Cafe je ideální místo na krátkou zastávku cestou na Koh Samet. Od mola Nuan Thip je to 2-3 minuty autem nebo 10 minut pěšky. Americano vyjde na 60 bahtů, Lychee Soda na 75 a borůvkový mousse dort stál tuším kolem 100 bahtů. Za necelých $6.00 na osobu si užijete drink i špičkový dezert. Jen pro představu, v bangkockých čtvrtích Thong Lo nebo Ari byste za tohle samé dali klidně dvakrát tolik. Mít takovou kvalitu za poloviční cenu je skoro hřích.

V některých recenzích se píše, že pozdě odpoledne jim občas dojde káva, tak raději přijďte dopoledne nebo brzy po obědě. Otevíračka je ve všední dny 09:00–18:00, o víkendech už od 07:00. Wifi je zdarma. Pokud jste v Rayongu nebo čekáte na loď na Koh Samet, zastavte se. Ale vážně, víc než hlídání cukru v kávě je důležité zjistit, jestli mají ten borůvkový mousse dort ještě na lístku!