Zahradní kavárna zarostlá popínavkami v Thajsku | The Creeper House

Tropická zahradní kavárna The Creeper House v thajském Rayongu

The Creeper House v thajském Rayongu je kavárna, která je momentálně na Google Mapách označená jako dočasně zavřená (temporarily closed). Jestli znovu otevře, nevím. Ale atmosféra, kterou tohle místo mělo, si zaslouží být zaznamenána — a proto tento článek vznikl.

V Rayongu jsem žil asi tři roky. Přestěhoval jsem se tam kvůli manželčině práci, a jak to bývá — o víkendech člověk potřebuje někam vyrazit. Rayong není Bangkok ani Chiang Mai, kavárny tam nikdo nehledá. Možná právě proto se tam tyhle skvosty schovávaly. Ve městě, kam turisti nejezdí, v průvodcích o něm ani řádka — a přesto tam existovala zahradní kavárna, která mě naprosto odrovnala.

The Creeper House objevila moje manželka. Jednou o víkendu řekla „jedem tam" a my se vydali autem, asi 40 minut cesty. V Thajsku se ale jezdí vlevo, takže to chce zvyk, a kvalita silnic se mění kus od kusu — těch 40 minut se zdá jako hodina. Pokud plánujete v Thajsku řídit sami a objíždět kavárny, počítejte s tím.

Vstup do The Creeper House — kavárna, nebo botanická zahrada?

Když dorazíte, nejdřív zapochybujete, jestli je to vůbec kavárna. Zelený trojúhelníkový štít s nápisem „HOUSE PLANT", jedny skleněné dveře a celá fasáda budovy zarostlá popínavkami. Klidně byste tomu uvěřili jako vchodu do botanické zahrady. Vedle stojí retro pouliční lampa a pod ní tabule s nápisem „Cafe in HOUSE PLANT OPEN". Bez té cedule bych to minul. Přede dveřmi bujely bílé květy — nikdo je nesázel, prostě tam vyrostly samy. A právě tohle je na thajských kavárnách fascinující. Nemusíte nic aranžovat, příroda se o atmosféru postará sama.

Parkování řešit nemusíte. V Thajsku mají kavárny i restaurace většinou spoustu místa. Neexistuje tam ten český reflex „vejdou se tam auta?", protože pozemky jsou prostorné, před podnikem se vždycky najde kus plochy a v nejhorším zaparkujete u krajnice. Je to jedna z nejpříjemnějších věcí na kavárenském cestování autem po Thajsku.

Hned za vchodem stojí dřevěný ukazatel. Nahoře „The Creeper House", dole „House Plant" a šipky ukazují každá jiným směrem. Kavárna je rozdělená do zón — a u téhle cedule se fotil úplně každý, kdo tam byl.

Venkovní posezení v zahradě — to, čím thajské kavárny opravdu okouzlí

Venkovní zahrada vysypaná bílým štěrkem, dva tři kovové stolky. Kolem dokola stromy a keře, vlevo kamenný záhon se žlutými květy, pod korunou stromu bílá kovová lavička. Míst k sezení tu bylo jen pár, ale právě proto jste měli pocit, že sedíte přímo v zahradě, ne v kavárně.

Sedli jsme si tady. Bylo zataženo, takový ten den, kdy nevíte, jestli za minutu nepřijde squall — tropický přívalový déšť. Ale díky mrakům se dalo sedět venku i kolem poledne. Pokud chcete thajskou kavárnu s venkovním posezením doopravdy vychutnat, lehce zatažený den je vlastně ideální.

Tenhle typ prostoru je v zemích se čtyřmi ročními obdobími těžko představitelný. Budova, která je zároveň zahradou, a zahrada, která je zároveň kavárnou — to funguje jen tam, kde je celý rok teplo. V Česku máme zahrádky taky, ale od listopadu do března? Zapomeňte. A léto? České léto umí být horké skoro jako thajský Songkrán, jenže Thajsko má v období dešťů každý den odpolední přeháňku, která vzduch schladí. Česko tu výhodu nemá — místo sprchového deště prostě pařák trvá dál. Tak se nakonec všichni stěhujeme do klimatizovaných interiérů, a proto jsou české kavárny koncipované hlavně dovnitř. Není to o tom, co je lepší — prostě jiné podnebí vytváří jiné prostory. Tři roky v Thajsku mi to ukázaly na vlastní kůži.

Vitrína s pečivem — dorty jako ve skleníku

Uvnitř vás čeká pekařská vitrína. Tyrkysová zeď, řetěz žárovkových světýlek omotaný kolem větví, uvnitř vitríny dorty naskládané do pater. Na tabuli vedle napsáno thajsky, jak objednat, a anglicky „Order & Pay" — nejdřív zaplatíte, pak dostanete. Na stěně vlevo visela tabulka „SUGAR LEVEL". Jenže i tady, v interiéru, se přes kovové mříže převěšovaly popínavky — hranice mezi venkem a vnitřkem tu prakticky neexistovala. Jako byste měli vitrínu s dorty uprostřed skleníku.

Zblízka vypadala vitrína ještě líp. Každý kousek dortu ležel na dřevěném plátku, zabalený v průhledné fólii. Na horní polici stály kaktusy v květináčích vedle dortů — samotná výloha připomínala miniaturní zahrádku. Jahodový dort, medový dort s pláství, čokoládové variace — výběr byl překvapivě bohatý.

Signature dorty — medová plástev, čokoláda s třešněmi, mrkvový

Signature dort (Signature Cake) — medový dort s pláství. Na vrstvě krémového sýru ležela celá včelí plástev a vedle ní větvička rozmarýnu. Pod světlem se med v plástvi třpytil jako polotransparentní jantar. Stál jsem u vitríny dost dlouho a zíral. Tohle jsem si objednal — víc o tom napíšu dál.

Signature číslo 02, čokoláda s třešněmi (Cheese Chocolate Cherry). Na štítku bylo napsáno: černé třešně, dánský organický sýrový čokolád (Organic Cheese Chocolate from Denmark), čerstvé borůvky, čerstvé třešně, granátové jablko, kakaový krém, čokoládové máslo. Cena 175 bahtů. Když si přečtete seznam ingrediencí, tohle rozhodně není úroveň běžné kavárny. Ale tenhle jsem neochutnával.

Signature číslo 01, mrkvový dort (Carrot Cake). Krémová poleva z cream cheese na mrkvovém korpusu s vlašskými ořechy, skořicí, muškátovým oříškem a na vrchu hromada namixovaných ořechů. 165 bahtů, v přepočtu asi 4,70 dolaru. Když si uvědomíte, že místní oběd v Thajsku stojí 50–60 bahtů, jeden kousek dortu vyjde na tři jídla. Na thajské poměry rozhodně drahé. Ani tenhle jsem nezkoušel, jen jsem ho fotil přes sklo vitríny.

Stejný mrkvový dort z jiného úhlu. V průhledném kelímku jsou krásně vidět střídající se vrstvy krémového sýru a mrkvového těsta, navrchu vlašské ořechy, mandle, jahoda, rozmarýn. Když se podíváte na ingredience — dánský organický sýr, několik druhů ořechů, bylinková dekorace — drahé to sice je, ale rozhodně to nepůsobí, jako by šetřili na surovinách.

Klimatizovaný vnitřní prostor

Kdo nesnáší horko, má i tuhle variantu. V hlavní budově je vnitřní prostor s klimatizací. Hnědá kožená pohovka, látkový gauč, polštáře se vzorem stromu. Přes zelené kovové rámy oken je vidět do zahrady, na skleněném stolku stojí cedulka „NO.4" s číslem stolu. Míst k sezení tu moc není. Já si sem nesedl. Nejel jsem 40 minut, abych se zavřel do klimatizace.

Je 165 bahtů za dort v thajské kavárně moc?

Je. Upřímně, je to drahé. Ale je na tom něco zvláštního. Když tam sedíte venku, vůbec vám to nepřijde jako vyhozené peníze. Nad hlavou máte kovovou pergolu, po které se šplhají popínavky až na střechu, kolem kvetou tropické květy, jejichž jména ani neznáte, a z dálky slyšíte tlumený hovor v thajštině. Tohle není atmosféra, kterou si koupíte. Je to prostor, do kterého roky prorůstalo thajské podnebí a kultura.

Medový dort s pláství — ten jsem jedl

Rozřízl jsem medový dort s pláství. Jedno sousto a bylo mi jasné — tohle je zjevení. Svrchní sýrová vrstva je hedvábně jemná, spodní část má lehce matnější texturu, ale je vlhká. Obě vrstvy se v ústech dokonale propojí. V Koreji jsem jedl spoustu cheesecaků, ale tenhle byl úplně jiná liga. A přesně tohle bylo na životě v Thajsku skvělé — potkat v místní kavárně dezert v kombinaci, na jakou byste doma nenarazili. Najít neočekávanou chuť v podniku, o kterém nepíšou průvodci a který se špatně googeluje — to je ten skutečný bonus života v cizině.

Při jídle mě napadlo: když cizinec přijede do Koreje a sedne si v nějaké typicky korejské kavárně, nejspíš cítí přesně tohle. Ten pocit „tohle bych doma nikdy nezažil". A možná je právě tím, co nás v kavárnách na cestách dělá šťastnými. Na chvíli vstoupíte do prostoru, který by ve vaší zemi nemohl existovat. Proto tam jdete, i když je to drahé. Proto tam jdete, i když je to daleko. A proto si to pamatujete, i když už zavřeli.

Včelí plástev zblízka

Vyfotil jsem včelí plástev na dortu zblízka. Med stékal z jednotlivých buněk. Nebyla to žádná tenká dekorativní plátka — na dort položili celý kus pláství. Když jsem ji zvedl prsty, med mi stekl po ruce a měl jsem lepkavou pohromu, ale vůbec mi to nevadilo. V českých kavárnách najdete medové pláství jako topping taky, ale takhle tlustý kus za tuhle cenu jsem ještě neviděl.

Nápoj z motýlího hráchu — upřímně, chutí mě nenadchl

Objednal jsem nápoj s celými květy motýlího hráchu (อัญชัน, butterfly pea flower). Fialové okvětní lístky, mezi nimi zapíchnuté borůvky, vyčuhující list pandánu — člověk neví, jestli to je drink, nebo ikebana.

Upřímně? Chuťově je to soda se sirupem. Přesně tak to chutnalo. Sladké, perlivé, po květinách nic. Kdyby to servírovali v české kavárně, jen podle chuti bych si to podruhé neobjednal. Jenže když vám to přinesou v téhle zahradě, za zamračeného odpoledne a v takovém provedení, prostě vás to potěší. Je to nápoj, který se pije očima, ne pusou. A přesně tak to tady s motýlím hráchem funguje. Pokud čekáte zázračnou chuť, budete zklamaní — radši to píšu rovnou.

Vyfotil jsem celý kelímek — shora dolů se barvy přelévají z fialové přes oranžovou do světle žluté. Na kelímku byla tyrkysová nálepka „THE CREEPER HOUSE — Cafe · Garden · House Plant" a na dřevěném stolku s růžovými a zelenými listy v pozadí to vypadalo naprosto dokonale. Tohle je kavárna, kde nepotřebujete žádný fotokoutek.

Tak jsem si udělal legraci a zastrčil kelímek mezi keře vedle kavárny. Opravdu. Fialové květy a zelené listy se tak propojily, že to vypadalo, jako by tam nápoj vyrostl. V téhle kavárně funguje jako pozadí úplně cokoli. Poprvé v životě jsem byl v podniku, kde nemusíte vybírat záběr — je dokonalý odkudkoli.

Caramel macchiato

Moje manželka si dala caramel macchiato. Barva přes víčko byla sytá. Thajské kavárny obecně dělají kávu docela silnou a tady to nebylo jinak. Karamel se mísil s ledem a tvořil hnědý gradient — vyfotil jsem to nejdřív přes víčko, pak bez něj. Chuťově sladké, ale káva samotná byla dost razantní, takže sladkost ji nepřebila.

Procházka zahradou kavárny The Creeper House

Vyšel jsem zase ven. Bílá štěrková cesta propojuje budovy a po obou stranách jsou hustě vysazené tropické keře — spíš než cesta je to procházková stezka. Ze vchodu se vejde do záběru celá zahrada, z opačné strany se vrství lampa, kamenný záhon a siluety střech za sebou. Tohle místo bylo koncipované tak, že zahrada vznikla první a kavárna se do ní teprve nastěhovala. Není to vybudovaná zahrada — je to zahrada, která vyrostla.

Žlutá zeď, zelené popínavky, červené dveře — Into the Garden

Narazil jsem na další budovu — žlutá fasáda, červený rám dveří a přes to všechno z poloviny přerostlé popínavky. Na skle ruční nápis „Into the Garden", nad dveřmi opotřebovaná dřevěná cedule „CREEPER HOUSE". Uvnitř ratanové křeslo, dřevěný stůl, ze stropu řady Edisonových žárovek a v rohu velký květináč. Nejlepší fotka vznikla, když jsem fotil zvenku skrz červený rám dovnitř. Žlutá zeď, zelené popínavky, červené dveře — tenhle barevný mix funguje jen v Thajsku.

Design menu a detaily doplňků

U vchodu visel kovový stojan, na kterém byly dřevěnými kolíčky připnuté kartičky s menu — a ani to se nedalo jen tak přejít. Vedle kartičky „COFFEE — GET READY TO ENJOY!" visela karta „GARDEN SODA" se signature nápoji, názvy jako Snow Pink, Galaxy Deep, Love Aden. A pak „HAPPY DAY MILK". Na pultu stála krabička na spropitné ve tvaru bílého domečku — na střeše měla tužkou nakreslené cihly a lístky, a mince se vhazovaly komínem. Kavárna, kde si dali práci s každým detailem až takhle, se jen tak nevidí.

Když jsem tam byl, většina hostů byli místní Thajci. Cizince jsem zahlédl jen jeden dva páry a všiml jsem si jich až zpětně, když jsem si prohlížel natočené video. V lokální kavárně v Rayongu vidět cizince — to bylo překvapení. Jak ji asi našli? Nejspíš stejně jako my — na doporučení od někoho.

Zůstali jsme asi hodinu. Nebyli jsme tam dlouho, ale vzpomínka vydržela roky.

Informace pro návštěvu kavárny The Creeper House

Adresa: 34, 8 ถนนสาย 11, Map Kha, Nikhom Phatthana District, Rayong 21180, Thailand

Otevírací doba: 10:00–17:00 (úterý zavřeno)

Signature dorty: 165–175 bahtů (přibližně $4,50–5 USD)

Ceny nápojů: přesně si nepamatuji

Kontakt: +82 92-927-7200 (คุณเฟิร์น)

Kavárna je momentálně na Google Mapách označena jako dočasně zavřená (temporarily closed). Před návštěvou si to určitě ověřte.

Závěr

Nevím, jestli se nápis „dočasně zavřeno" někdy změní. Ale vím, že když jsem tam byl, to místo žilo. Bylo to drahé, nápoj z motýlího hráchu chuťově nic moc, cesta autem taky nebyla žádná pohoda. A přesto — stačí otevřít fotky a chci tam znovu. Až zase otevřou, sednu do auta a těch 40 minut odřídím. S rukama od medu, jak trhám plástev z dortu.

Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.