Levné těstoviny a pizza v Koreji: Mitaly za $33

Během výletu na Sinan najednou chuť na těstoviny

Na víkend jsme sjeli z Tedžonu dolů do oblasti Sinan v provincii Jižní Čolla a po celém dni courání po ostrovech jsme 4. května 2026, den před korejským Dnem dětí, přejížděli směrem k Mokpu. S manželkou jsme v autě dlouho řešili, co si dát k obědu, jenže po ránu plném mořských věcí jsem najednou dostal šílenou chuť na těstoviny. Když si v Koreji zajdete ven na západní jídlo typu pasta nebo pizza, většinou člověk počítá aspoň s $11–15 na osobu. Jenže Mitaly má některé těstoviny pod $6. Je to korejský franšízový řetězec s těstovinami, rizotem, pizzou a dalšími italsky laděnými jídly. Za tuhle cenu dostat normální pastu a pizzu je v Koreji skoro podezřele výhodné. Řekl jsem si, jestli nebude pobočka i u Mokpa, našel jsem Yeongam Samho a hned jsme adresu zadali do navigace.

Mitaly Yeongam Samho: první dojem byl trochu nejistý

Když jsme dorazili, přiznám se, že jsem trochu znejistěl. Cedule opravdu říkala Mitaly, ale před podnikem bylo až moc ticho a vedle dveří stál jen jeden osamělý stojan s menu, takže jsme chvíli nevěděli, jestli vůbec mají otevřeno. Manželka se z auta nehrnula a ptala se: „To tady fakt funguje?“ Tak jsem vystoupil první a šel se podívat až ke dveřím.

Uvnitř úplně jiný podnik než zvenku

Jenže jakmile jsme otevřeli dveře, bylo to úplně jiné než zvenku. Budova je do hloubky delší, než se zdá, takže uvnitř bylo překvapivě dost místa. Světle modré stěny, mramorové stoly, židle se zlatými nohami, všechno čisté a upravené skoro jako v kavárně. Teplé nástěnné světlo tomu dávalo příjemnou atmosféru a na podnik s těstovinami pod $6 to působilo až nečekaně hezky. Vím, že korejské restaurace často hodně řeší interiér, ale tady mě to vzhledem k cenám fakt překvapilo. U jednoho stolu jedla rodina s dítětem a u vchodu stál samoobslužný objednávkový kiosek s dotykovou obrazovkou. Manželka hned po vstupu řekla, že jsme se zvenku báli zbytečně. Upřímně, měl jsem to úplně stejně.

Korejská kultura objednávání přes stolní kiosek

Objednávali jsme rovnou přes kiosek na stole. Na každém stole je jeden, takže si člověk sedne, prokliká menu, vybere jídla, vloží kartu a objednávka i platba jsou hotové najednou. Manželka listovala obrazovkou sem a tam, protože jídel bylo víc, než čekala. A přesně tohle je na těch korejských kioscích docela zábavné.

Omylem jsem zmáčkl vongole dvakrát

Při objednávání přes kiosek jsem omylem dvakrát zmáčkl vongole. Všiml jsem si toho až po zaplacení, ale zaměstnanec k nám sám přišel a zeptal se, jestli opravdu chceme dvě porce vongole. Jednu nám hned změnil na mořské jjamppong těstoviny a doplatili jsme jen rozdíl $1. U takové drobné chyby by člověk čekal otrávený výraz, ale tady to vyřešili úplně v klidu, což mě potěšilo.

Tři talíře těstovin a jedna pizza začínají přicházet

Asi po 10 minutách dorazila jako první mořská jjamppong pasta a vongole. Vlevo byla jjamppong pasta v červené polévkové omáčce, plná mušlí a krevet, zatímco vpravo vongole působilo čistěji, s mušlemi navrchu na špagetách. Talíře byly větší, než jsem čekal, takže obě porce vypadaly dost poctivě.

Pizza a tři těstoviny v Koreji pod $37

Jakmile přinesli ještě gambas pastu a pepperoni pizzu, stůl byl úplně plný. Na gambas těstovinách ležely kousky bagety a pizza byla pro dva lidi skoro až velká. Pořád mi přišlo těžké uvěřit, že to celé stálo $33. V Koreji jsme si objednali celou pizzu a tři talíře těstovin a pořád jsme byli pod $37. Manželka se podívala na stůl a řekla: „Kde jinde než v Koreji bys tohle za tu cenu dostal?“ A já na to fakt neměl odpověď.

Vongole pasta za $7: tolik mušlí v téhle ceně?

Vongole pasta stála $7. Vongole je olejová pasta s mušlemi, jenže za tuhle cenu jsem nečekal, že jich tam bude tolik. V otevřených skořápkách bylo pěkně plné maso a mezi špagetami bylo vidět, jak je obaluje lesklý olivový olej. Uprostřed ležela sušená chilli paprička a jedna korejská zelená paprička kkwari gochu. Ta sušená nebyla jen na ozdobu, ale opravdu pálila, takže když ji manželka omylem rozkousla a hned sahala po vodě, musel jsem se smát. Těstoviny byly trochu měkčí, než bych měl ideálně rád, ale při množství mušlí a téhle ceně jsem to dokázal přejít. Olejový základ nebyl těžký a spolu se šťávou z mušlí končil čistě a příjemně.

Signature gambas pasta, menu, které manželka vychválila

Signature gambas pasta stála $9. Gambas jsou krevety opečené v česnekovém oleji a tady je prostě položili na těstoviny jako hlavní hvězdu talíře. Krevet tam bylo zhruba čtyři až pět a mezi nudlemi byly vidět křupavé česnekové chipsy. Na jedné straně talíře dorazily i dva kousky bagety, které se dají namáčet do oleje na dně. A to je přesně ta část, kvůli které člověk dojídá talíř dočista. Manželka tvrdila, že tohle bylo nejlepší jídlo celého dne. Krevety nebyly gumové, měly příjemný skus a česnekový olej se do těstovin vsákl tak dobře, že s každým soustem šla nahoru výrazná vůně česneku. Ochutnal jsem jí jednu vidličku a upřímně, musel jsem uznat, že má pravdu.

Mořská jjamppong pasta: korejská pálivost s Itálií

Když to přinesli, myslel jsem si nejdřív, že jde o rajčatovou pastu. Jenže po první vidličce bylo jasné, že chuťově je to úplně jinde. Mořská jjamppong pasta stála $8. Jjamppong je korejská pálivá nudlová polévka s mořskými plody a tady se ten pikantní umami tón promítl do omáčky tak, že se to od běžné rajčatové pasty dost lišilo. Bylo tam asi pět až šest mušlí ve skořápce a navrch půlka kraba, takže ze všech čtyř jídel působila tahle porce vizuálně nejsilněji. Omáčky bylo dost, skoro jako vývaru, takže jsem po nudlích ještě nabíral lžící jen tu pikantní šťávu. Mně ta pálivost sedla, ale manželka po pár soustech řekla, že jí víc chutná gambas, a posunula talíř ke mně. Díky tomu jsem se najedl až moc.

Mitaly pepperoni pizza: nejpříjemnější překvapení dne

Pepperoni pizza stála $9. Já mám mnohem radši jednoduchou pizzu s tenkým těstem než typické korejské pizzy s vysokým okrajem a hromadou různých toppingů. Margherita nebo pepperoni, tenké těsto, sýr a salám, to je přesně můj styl.

Když tu pizzu přinesli, hned jsem si říkal, že tohle bude moje. A po ochutnání byla ještě lepší, než jsem čekal. Těsto bylo tenké a křupavé, ale sýra tam dali překvapivě dost, takže když jsem zvedl kousek, sýr se krásně táhl. Pepperoni byla taky pořádně velká. U podobně levných řetězců se často stává, že těstoviny ujdou, ale pizza je slabší. Tady jsem měl skoro opačný pocit, pizza jim možná jde ještě líp. Ze všech čtyř jídel mě ten den uspokojila nejvíc právě ona. Když jsem manželce řekl, že si vezmu ještě jeden kousek, podívala se na mě stylem: „Vždyť jsi před chvílí snědl skoro celou jjamppong pastu sám.“

Celkový dojem z Mitaly jako levného pasta řetězce

Upřímně, kdybych to srovnával s drahou italskou restaurací nebo vyhlášeným podnikem v Itálii, pár slabších míst bych našel. Těstoviny byly místy lehce měkčí a u některých omáček bych si uměl představit hlubší chuť. Jenže tohle podle mě není fér očekávat od pasty za méně než $8. Škoda je vlastně hlavně to, že pobočka nemá vlastní parkoviště, ale protože se dá zastavit u silnice nedaleko, nebyl to velký problém.

V Koreji se říká „levné je jako fazolový odpad“, což zhruba znamená, že když je něco moc levné, kvalita tomu bude odpovídat. U Mitaly mi tohle rčení moc nesedělo. U levných těstovin v Koreji člověk často cítí, že dostal přesně tolik, kolik zaplatil, někdy i méně. Tady jsem měl ale spíš pocit, že jsme dostali víc, než kolik jsme zaplatili. Tři talíře těstovin, jedna pizza, dva lidi, celkem $33 a odcházeli jsme úplně plní. Když vezmu korejské ceny jídla venku, tohle mi přijde víc než solidní.

Konec výletu na Sinan nebylo moře, ale pizza

Když jsme vyšli ven a autem se vraceli směrem do centra Mokpa, manželka řekla, že bychom měli Mitaly zkusit i příště v Tedžonu. A to je vlastně výhoda takového korejského řetězce. Pobočky jsou po celé zemi, takže když během cestování najednou dostanete chuť na těstoviny, prostě najdete nejbližší místo a jdete dovnitř. Ráno by mě nenapadlo, že poslední vzpomínkou z výletu na Sinan nebudou ostrovy ani moře, ale tahle pepperoni pizza.

Co by vás asi mohlo zajímat