Poctivá korejská večeře se šťavnatou makrelou

Úplně první návštěva Kjongdžu a náhodná volba restaurace

Do Kjongdžu jsem jel poprvé. O tomhle městě se pořád říká, že je plné historie, ale až na místě jsem měl pocit, že i vzduch je nějak jiný. Tentokrát jsem tu nebyl na dlouho, jen jsem se na chvíli zastavil během cesty. A upřímně, žádnou restauraci jsem si dopředu nehledal. Prostě jsem se procházel u chrámu Bulguksa a před ulicí Bullidan-gil jsem uviděl ceduli „Gyeongchunjae“, tak jsem vešel. Bez Naveru, bez recenzí, bez očekávání. O to víc mám pocit, že tohle bude fakt upřímné hodnocení.

Restaurace Gyeongchunjae u Bulguksy – jaký byl první dojem?

Zvenku to bylo čistší, než jsem čekal. Je to hned u turistického místa, takže jsem se připravoval na chaos, ale překvapivě to působilo klidně. Na ceduli byly velkým písmem vypsané hlavní položky, takže hned víš, co tu vaří. A střecha měla takový hanok styl, který se k náladě Kjongdžu zvláštně dobře hodil. Řekl jsem si „jo, proč ne“ a šel dovnitř.

Složení menu a ceny

V menu bylo překvapivě hodně variant bibimbapu. Pažitkový bibimbap stál 11 000 wonů, bibimbap s mořskou okurkou z Tongyeongu, s kokotkami a s hovězím yukhoe byl každý za 14 000 wonů, bibimbap s jikrami a s abalonem byl za 16 000 wonů a mořský dolsot bibimbap vyšel na 18 000 wonů. Grilovaná makrela byla za 14 000 wonů a rýže zvlášť za 1 000 wonů.

Původně jsme chtěli objednat dvě porce makrely. Jenže majitel se ozval jako první a řekl, že by to bylo dost a že je lepší dát si jednu makrelu a k tomu ještě něco jiného. V některých podnicích chtějí, ať si dáš všichni to samé, ale tady nám řekli, že klidně můžeme kombinovat. Tak jsme přidali bibimbap s kokotkami. A takové drobnosti mi nějak zvyšují důvěru.

Atmosféra uvnitř – klid i když je to u památky

Než dorazilo jídlo, trochu jsem se porozhlédl. Uvnitř to bylo spíš menší a útulné. Stolů nebylo přehnaně moc, ale pár skupin se sem v pohodě vejde, hlavně klasické čtyřmístné stoly. Dřevěný interiér působil teple a tak nějak „domácky“.

Seděli jsme u okna a slunce dělalo atmosféru fakt příjemnou. Byla mimosezóna, takže tu skoro nikdo nebyl. Na restauraci na Bullidan-gil v Kjongdžu to bylo až nečekaně pohodové, žádné tlačenice, žádný hluk. To mi sedlo.

Stůl s přílohami – kouzlo korejské kuchyně začíná tady

Když to přinesli, první co mě praštilo do očí byly přílohy. Přesně tohle je podle mě kouzlo korejské kuchyně. Malé mističky, každá s něčím jiným, a najednou máš stůl úplně plný. Jen se na to díváš a máš pocit, že už jsi skoro najedený.

Bylo tam kimči, pražené ančovičky, různé jangajji, tofu a zelené namul. Barevně to vypadalo dobře a chuťově to mělo hezkou pestrost, takže hůlky pořád samy sjížděly k dalšímu soustu. Hlavní jídlo ještě nikde a už to působilo jako kompletní hostina. Fakt jsem si řekl, že „korejský stůl“ není jen fráze.

Upřímně k jednotlivým přílohám

Největší překvapení byla mrkvová salátová příloha. Jemně nasekaná mrkev byla křupavá a svěží a koření nebylo přehnané, takže to krásně „vyčistilo“ pusu. Než přišlo hlavní jídlo, bral jsem si z toho pořád.

Pražené ančovičky se leskly a nebyly tvrdé, spíš příjemně křupavé. Slané, voňavé, přesně takové, co si dáš na rýži a najednou to chutná jako doma. U jedné malé přílohy jsem měl pocit „domácího jídla“ a to mě bavilo.

Kkakdugi bylo nakrájené na větší kostičky, takže mělo výrazné křupnutí. Šťáva se do něj hezky vsákla a s rýží to působilo osvěžující, takové rychlé srovnání chutí v puse. Pálivost byla akorát, takže jsem se k tomu vracel bez přemýšlení.

Houbové jangajji bylo dobře nasáklé sojovou marinádou, ale nebylo rozbředlé. Mělo živou strukturu a překvapivě jsem si ho bral často. S bibimbapem i s makrelou to hezky vyrovnávalo chutě, takový tichý pomocník na stole.

Kimči bylo takové „základní, ale správně“. Koření nebylo přehnané a zelí bylo křupavé, takže celý stůl působil čistěji a svěžeji. V korejské restauraci je pro mě kimči docela důležité a tady to bylo stabilní a bez průšvihu.

Dušené tofu bylo jemné a lehce ochucené. Nebylo agresivní, spíš mezi ostatními přílohami drželo „střed“. Když jsem si dal sousto, rozjel se takový pomalý oříškový tón, příjemně uklidňující.

Chilli a nakládaná ředkev byly přesně na probuzení chuti. Slané, lehce štiplavé a s bibimbapem to krásně uřízlo jakoukoli mastnotu. Malá miska, ale udělala velkou práci v celkovém dojmu.

Hlavní jídlo – bibimbap s kokotkami a grilovaná makrela

Když už jsem dopovídal o přílohách, teprve jsem si pořádně všiml, jak celá hostina vypadá. Uprostřed byl bibimbap s kokotkami a vedle dvě pěkně opečené makrely natažené na talíři. Byly větší, než jsem čekal, takže mi hned došlo, proč majitel říkal, že dvě porce by byly moc. Na dva lidi úplně v pohodě.

Bibimbap měl nahoře hodně zeleniny a klíčků, takže vypadal opravdu bohatě. K tomu zvlášť omáčka, kterou tam naliješ, a pak už jen mícháš a mícháš, úplně „hotovo během chvilky“. Makrela měla křupavý povrch a vedle byla i paprička. Vypadalo to jednoduše, ale poctivě.

Další plus byla polévka. Nebyla ostrá ani překořeněná, spíš jemná a čistá. Celkově to nebyla žádná přepálená „instagramová“ show, ale poctivá korejská domácí kuchyně v Kjongdžu. Na restauraci u památky to působilo stabilně a právě tím mě to bavilo.

V Koreji většina restaurací dává přílohy zdarma. Je to fakt štědré. V některých sousedních zemích existuje něco podobného, ale často se platí za každou misku zvlášť. Tady to přijde automaticky. Jen pozor, hlavní jídla nebo „hlavní“ přílohy se většinou nedoplňují!

Bibimbap s kokotkami – nečekal jsem to, ale funguje to

Tady jsou ty kokotky, které se dávají do bibimbapu. Rýže přišla zvlášť a na ni si dáš kokotky a zeleninu a celé to promícháš. Dali jich docela hodně, takže v každé lžíci byly pořád další a další. To mě mile překvapilo.

Ochucení sedělo. Nebylo to tak slané, abys musel přidávat hromadu rýže, ale ani mdlé nebo přehnaně sladké. Koření bylo přesně tak akorát, aby to s rýží drželo rovnováhu. Objednal jsem to bez očekávání, a nakonec to bylo mnohem lepší, než jsem čekal.

Grilovaná makrela – tenhle den byla fakt hlavní hvězda

Skutečný hrdina dne byla grilovaná makrela. V menu bylo napsáno „porce pro jednu osobu“, takže jsem čekal něco menšího, ale když to přinesli, úplně jsem změnil názor. Byla velká a maso bylo pěkně silné, klidně pro dva na sdílení. Majitel měl pravdu, dvě porce by byly fakt přehnané.

Kůže byla krásně opečená a jakmile jsem se dotkl hůlkami, maso se samo rozpadlo. Když jsem si dal sousto, nejdřív se zvedla taková oříšková vůně a příjemná mastnota. Bylo to trochu slanější, takže s rýží to bylo úplně ideální. Nebyla to ale přesolená ryba, spíš „přesně tak slané, aby to chutnalo“ a já si pořád bral další. Když jsem k tomu přidal kousek nakládané chilli Cheongyang, mastnota se hned zlomila a chuť byla ještě výraznější.

A bylo fajn, že jsme objednali dva různé pokrmy. Člověk se neunaví jednou chutí. Jednou bibimbap pro svěžest, jednou makrela pro pořádné zasycení. Ta kombinace fakt sedla.

Jak jíst makrelu nejlíp – salátový wrap je jistota

Když jíš makrelu hlavně jako rybu a rýže je jen trošku, slanost je pak výraznější. A přesně v tu chvíli je nejlepší zabalit ji do listu salátu. Dáš makrelu, trochu rýže, zavineš a najednou je chuť jemnější a čistší, se svěží vůní salátu. Pro mě tohle byla nejlepší kombinace.

Pálivé nakládané chilli – pálí to, ale nejde přestat

Takhle vypadá korejská pálivost. Paprička je ostřejší, takže to vystřelí hned při prvním kousnutí, ale protože je naložená v omáčce, není to jen „čisté pálení“. Je tam slanost a umami, takže to není jen „au“, ale chutně pálivé.

Je to zvláštní, protože to pálí, a přesto po tom člověk sahá znovu. Kousek makrely, kousek papričky, lehce do omáčky. Pálí to, ale nejde přestat, přesně tenhle pocit. Mělo to nenápadnou návykovost.

Upřímné shrnutí – stojí Gyeongchunjae za to?

Protože jsem vešel bez hledání, neměl jsem skoro žádná očekávání. A měl jsem i předsudek, že u památky to bude drahé a chuťově „tak nějak“. Jenže když jsem se do toho pustil, bylo to překvapivě dobré.

Grilovaná makrela měla velkou porci a dobré ochucení. Byla slaná tak akorát a s rýží fungovala skvěle. Bibimbap s kokotkami byl taky poctivý a kokotkami se opravdu nešetřilo. A nakonec jsem byl rád, že jsme nešli do jedné věci, ale objednali jsme každé něco.

Není to žádná přehnaně „vyhlášená“ senzace, spíš poctivá domácí korejská restaurace se stabilní chutí. Pokud chceš u Bulguksy pořádné jídlo, tady se těžko spálíš. A až se do Kjongdžu vrátím, mám pocit, že půjdu znovu hlavně kvůli té makrele.

Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.