Zahradní kavárna v Čchongdžu | Toseong Maeul

Kavárna, která se najednou objeví uprostřed polí: Toseong Maeul

Když jedete autem asi dvacet minut z centra Čchongdžu, mezi poli se najednou objeví kavárna. Toseong Maeul. Už jen podle názvu to nezní jako běžná kavárna, že jo. Já sem vlastně ani nepřišel z vlastní iniciativy, jen jsem se přidal k rodině, protože řekli „pojďme se tam podívat“. Ale hned po příjezdu jsem na chvíli ztuhl. Po zahradě stály v řadě dřevěné domečky s trojúhelníkovou střechou, mezi nimi ještě zůstala bavlna a všude visely řetězy světýlek.

Na konci března 2026 jsme se tu sešli v deseti lidech. Přes den už bylo docela teplo, takže ani venku nebyla vůbec zima. Seděl jsem s čokoládovým latte v ruce, foukal jarní vítr a chvílemi jsem si fakt nebyl jistý, jestli jsem ještě v kavárně, nebo už někde na pikniku.

Zahrada plná áčkových chatek v jedné linii

Na dvoře stojí podél zahrady bílé chatky s trojúhelníkovou střechou do tvaru A. Když jsem je viděl poprvé, myslel jsem si, že je to glamping. Jenže tohle všechno jsou místa k sezení pro kavárnu. Mezi chatkami stojí stromy, které ještě úplně neobrostly, a nad nimi visí řetězy světýlek, takže večer to tu musí mít úplně jinou atmosféru. Teď na začátku jara je zahrada ještě trochu prázdná, ale prý se kolem května celá zaplní kopretinami Shasta. O víkendech tu bývá docela čekání, takže je lepší mířit sem ve všední den. Ve skutečnosti je to celé mnohem větší, než to působí na fotkách.

Když půjdete hlouběji do zahrady, uvidíte dva skleněné skleníky. Vpravo jsou áčkové chatky, vlevo celoskleněné skleníky. V zimě se venku sedí těžko, takže mi říkali, že většina lidí pije uvnitř skleníku nebo v chatkách. Dnes byl konec března, takže venku sedělo docela dost lidí, ale uprostřed zimy to asi vypadá jinak. Stromy byly ještě holé a na zemi byla vidět hlína, takže upřímně to zatím nebyl nijak oslnivý výhled. Jenže v létě se to prý změní na hortenzie a na podzim na růžový muhly, takže podle ročního období je to pokaždé skoro jiná kavárna.

Parkování — napoprvé to mate

U vjezdu stojí dřevěná cedule, ale já jsem si jí napoprvé vůbec nevšiml. Parkoviště jsou totiž dvě. Před hlavním vstupem se vejde asi 15 aut a vzadu dalších zhruba 10, takže dohromady je tu místo pro 25 až 30 aut. Všechno zdarma. Jenže hlavní parkoviště působilo trochu jako u továrny, takže nás ani nenapadlo, že patří ke kavárně. Mysleli jsme si, že je to vedlejší firemní budova, zaparkovali jsme vzadu a odtud jsme pak šli ke kavárně docela daleko. Ještě teď se směju, když si vzpomenu, jak jsme šli všichni v deseti a ptali se „to je fakt tady?“. Když si do navigace zadáte Toseong Maeul, parkoviště je hned vedle vstupní cedule, takže prostě zaparkujte tam.

Zblízka je vidět, že každá chatka je docela vysoká. Mezi jednotlivými chatkami jsou vysazené zeravy, takže se prostory přirozeně oddělují, a díky tomu to působí docela soukromě. Na lidi v sousední chatce skoro nevidíte.

Venkovní sezení — když je hezky, nejlepší místo je právě tady

Kromě chatek je tu i spousta venkovního sezení. Velké dřevěné stoly, u každého jeden slunečník, a za nimi dlouhý záhon, ve kterém ještě zůstala bavlna. V den jako dnes to bylo vlastně nejlepší místo ze všech. Slunce hřálo, vítr byl akorát a nebyl jediný důvod se schovávat do chatky. Mezi stoly stály květináče s hinoki cypřišem, takže to zároveň působilo otevřeně i útulně.

Vstup do hlavní budovy a provozní informace

Vstup do hlavní budovy. Na tabuli u dveří stojí, že pro využití kavárny a zahrady je potřeba objednat si jeden nápoj na osobu. Na pravých skleněných dveřích byly vyvěšené otevírací hodiny, informace o používání chatek i zákaz vstupu se zvířaty. Budova má černou konstrukci a velká skleněná okna, takže z interiéru dobře vidíte ven. Jedna věc mě ale trochu zamrzela: protože jsme řekli, že budeme sedět venku, všechny nápoje nám dali do jednorázových kelímků. Uvnitř dostanete hrnek, venku jednorázovku. Když je vás deset a všichni drží plastové kelímky, ani se vám to nechce fotit. Jestli si chcete nápoje vyfotit hezky, je lepší vzít si je uvnitř do hrnku a pak s nimi vyjít ven.

Bylo nás deset, takže jsme museli objednat deset nápojů. Já jsem si dal čokoládové latte ($5), táta café latte ($4) a máma s ostatními si objednávali hlavně jahodové latte ($5). Jen za deset nápojů jsme se dostali zhruba na $48 a když jsme k tomu přidali slané pečivo a finančníky, byli jsme přes $70. Když se to ale rozdělí mezi deset lidí, vyjde to zhruba na sedm dolarů na osobu.

Interiér — upřímně na něm nic extra není

Když vejdete dovnitř, je to prostě kavárna. Bílé stěny, šedá podlaha, vpravo vitrína s pečivem, vlevo pult. A tím to končí. Očekávání, které vám venku vyrostlo při pohledu na chatky, uvnitř zase o něco spadne. Není to špatné, jen na tom není nic zvláštního. Díky velkým oknům je tu sice světlo, ale není to typ místa, kde by člověk chtěl prosedět hodiny. Vyberete pečivo, vezmete nápoj a nohy vás automaticky táhnou zpátky ven. Hlavní roli tu nehraje interiér, ale zahrada.

Pekařská vitrína — jen slaného pečiva je tu přes patnáct druhů

Pekařská vitrína byla úplně plná. Hromady slaného pečiva, vedle toho finančníky, croissanty a různé varianty jako slané pečivo s perillou a lanýžem. Dortů tu skoro není, jede se hlavně pečivo. Je to přesně to místo, které na pekařském festivalu prodalo 500 kusů slaného pečiva za čtyři hodiny, a když vidíte tu vitrínu, dává to smysl. V kavárně je navíc k dispozici topinkovač Balmuda, takže si pečivo můžete sami ohřát.

Od slaného pečiva po tartaletky a sendviče

Podnos byl slaným pečivem úplně nacpaný. Nahoře byly velké krystalky soli a povrch krásně dozlatova. Kousky jsou navíc baculatější, než jsem čekal. Jeden stojí $2. Když ho dáte do topinkovače Balmuda, povrch zkřupne a uvnitř začne vytékat máslo. Nás bylo deset, každý si jeden vzal a zmizely během chvilky. Másla je tam tolik, že z toho máte mastné ruce.

Vaječný koláček a čokoládová tartaletka. Vrchní část vaječného koláčku byla zkaramelizovaná a na čokoládové tartaletce byl nasypaný pistáciový prášek. Nejpoutavější byly vrstvy těsta, které se rozevíraly skoro jako okvětní lístky.

Podnos s financieři. Klasika, batát, malina, několik různých příchutí. Batátový financier se nahoře leskl, takže působil opravdu vláčně. Máma si jeden dala a hned řekla „běž pro ještě jeden“, takže jsme nakonec dokupovali další.

Buttertteok, $1. Připadalo mi, že to je tady nejlepší poměr cena–výkon. Vedle byla speciální krabička s výřezem ve tvaru srdce, takže bylo vidět, že si ho hodně lidí bere i jako dárek.

Uprostřed ležel malinový financier a po stranách zbylo pár klasických kousků a madlenek. Už bylo odpoledne, takže prázdná místa v podnosech byla hodně vidět. Nejoblíbenější věci zjevně mizí rychle.

Croissant a crukki. Croissant měl krásně živé vrstvy a v řezu crukki byla jasně vidět čokoládová vrstva.

Přesné názvy jsem neznal. Pečivo s čokoládovou polevou a perlovým cukrem, pečivo s křupavou drobenkou, pečivo s hromadou žluté drobenky navrchu. Druhů bylo tolik, že kontrolovat názvy při vybírání bylo prakticky nemožné. Nejlepší strategie byla prostě vzít to, co vypadalo nejlíp.

Vlevo bylo slané pečivo s černým sezamem, vpravo s jahodovým krémem. To jahodové vypadalo dost těžce, protože mezi pečivem bylo tolik jahod a krému, že to skoro přetékalo. Škoda, že jsem ho neochutnal. Už jsme totiž měli tác úplně plný.

Sendvič s prosciuttem a rukolou a otevřený sendvič s jahodovým krémem. V běžné kavárenské pekárně člověk sendvič se sušenou šunkou nevidí úplně často, takže mě to docela překvapilo.

Buttertteok byl vystavený ještě i v jiné vitríně. Když to měli rozmístěné po různých místech v obchodě, působilo to tak, že jde opravdu o jeden z nejprodávanějších kousků.

Slané pečivo s čokoládou a mandlemi. V čokoládovém těstě byly napíchané plátky mandlí a oproti běžnému slanému pečivu je tenhle kousek viditelně větší. Jestli máte rádi sladší věci, tohle je přesně ten směr.

Slané pečivo s perillou a lanýžem a slané pečivo s drobenkou. Je fakt působivé, kolik variant dokázali udělat z jednoho jediného pečiva. Počítal jsem to a bylo jich víc než patnáct. Připomnělo mi to chvíli, kdy dobrá česká pekárna začne dělat koláče na deset způsobů a najednou nevíte, po čem sáhnout dřív.

V chladicí vitríně byl jahodový dort se šlehačkou. Mezi pláty korpusu byly vidět půlky jahod a nahoře byla pořádná hromada celých jahod. Zrovna byla jahodová sezona, takže jahody vypadaly opravdu pěkně a poctivě.

Hned vedle byl čokoládovo-jahodový dort. Kvůli množství pečiva jsem čekal, že tu dorty ani nebudou, ale ve vitríně se skutečně našly i jednotlivé porce. V zásadě šlo asi o dva jahodové druhy.

Procházka zahradou — mezi bavlnou

Vyšli jsme ven s nápoji v ruce. Chatky mají čísla. Čtyřka, šestka, sedmička. Funguje to tak, že jdete po kamenné cestičce, hledáte prázdnou chatku a mezi nimi všude kvete bavlna. Z dálky to vypadá, jako by po celé zahradě někdo rozsypal bílé tečky, a za nimi stojí v řadě trojúhelníkové střechy, takže ten pohled byl opravdu pěkný. Vzadu byly slabě vidět panelové domy z centra Čchongdžu a ten kontrast měl něco zvláštního, ale hezkého.

Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že je to skutečná bavlna. Vůbec jsem netušil, že bavlna takhle opravdu roste, v měkkých chomáčích jako vata. Na koncích suchých větví visely bílé kousky a když jste se jich dotkli, byly opravdu jako bavlna. Synovci se u toho zastavili na docela dlouho a i my jsme si tady udělali pár fotek.

Uvnitř chatek — o víkendu je těžké chytit místo

Tak vypadá vnitřek jedné trojúhelníkové chatky. Dřevěná podlaha, polštáře a nahoru se leze bez bot. Pro čtyři lidi je to velikost tak akorát. Když otevřete dveře, zahrada je hned před vámi, takže to působí jako něco mezi sezením venku a uvnitř. Ten den byl víkend a všechny chatky byly obsazené, takže jsme si dovnitř sednout nemohli. Před chatkami postávali lidé s nápoji v ruce, ale nakonec to většina vzdala a šla k venkovním stolům. Chatky se nedají rezervovat. Na místě se člověk musí zapsat do pořadníku přes tablet a čekat, až přijde řada.

Místa na fotky — medvěd a fontána

Uprostřed zahrady leží na lavičce růžový medvěd skoro v životní velikosti. Objímá fialovou kytici a kouká do nebe, přičemž za ním jsou zároveň bavlníkové záhony i chatky, takže právě tady vzniká nejlepší fotka. Skoro každý kolemjdoucí se tu aspoň na chvíli zastavil a něco si vyfotil. Synovci si vedle něj sedli a hned začali pózovat.

Před hlavní budovou stojí třípatrová evropská fontána. V ten den v ní netekla voda, ale nahoře na ní byly postavené květináče se sukulenty, takže i tak působila jako dekorace. Právě odsud se do jednoho záběru vejdou áčkové chatky vlevo, skleněný skleník vpravo a venkovní sezení uprostřed, takže je to místo, odkud si člověk odnese nejucelenější pohled na celý Toseong Maeul.

Stoly pro skupiny a terasa

Tenhle velký dřevěný stůl vedle fontány mohl mít klidně tři metry. Po stranách měl dva slunečníky a řadu bílých židlí. Velikostí byl ideální zhruba pro deset lidí, takže pro skupinu jako ta naše naprosto perfektní. Jenže už byl obsazený.

Tohle je terasové sezení přímo před hlavní budovou. Jsou tu skládací dřevěné stolky, černé kovové židle a mezi nimi květináče s hinoki cypřišem. Výhled odtud není na zahradu, protože sem přímo vidíte na parkoviště, ale zase je to pohodlné místo, kde si člověk může sednout hned po převzetí nápoje.

Trávník před skleníkem a přehled sezení

Na trávníku před skleníkem byly rozmístěné šedé kulaté stolky a síťované židle. Sem tam zapíchnuté slunečníky a za nimi přes sklo hustě naskládané květináče uvnitř skleníku. Tráva měla ještě žlutý zimní odstín, ale bylo cítit, že za měsíc už bude všechno zelené. Venkovních míst k sezení je tu tolik a na tolika různých místech, že i o víkendu si člověk sedne, pokud se vzdá myšlenky na chatku.

Tipy podle ročního období a na co si dát pozor

Jaro a podzim jsou sem bez debat nejlepší období. Když je přes den kolem 15 až 20 stupňů, dá se venku sedět hodinu nebo dvě bez sebemenší zimy. Léto už ale chce trochu odhodlání. Stín dělají jen slunečníky a kolem jsou samá pole. Protože je to rovina s vodou nedaleko řeky Miho, můžou se od soumraku objevit komáři. Jestli sem plánujete jet v létě, přibalte si repelent.

Shrnutí — Toseong Maeul je kavárna, kde hlavní roli hraje zahrada

Toseong Maeul je kavárna, v níž je důležitější zahrada než interiér. Nejlepší je sedět přímo v chatce, ale o víkendech je těžké nějakou chytit, a protože venkovního sezení je spousta, za pěkného počasí je nakonec venku často ještě lépe. Pečivo tu jasně stojí na slaném pečivu a druhů je přes patnáct, takže už samotné vybírání je zábava. Nápoje jsou sice o něco dražší než v řetězci — americano stojí $4 — ale když to člověk bere i jako vstup do téhle zahrady, působí to pořád rozumně. Jen je potřeba počítat s tím, že venku dostanete nápoj do jednorázového kelímku, takže pokud si chcete udělat hezkou fotku, je lepší vzít si ho uvnitř do hrnku a pak s ním vyjít ven. V Sannam-dongu existuje i druhá pobočka, ale ta je malá a městská; zahrada i chatky jsou jen na téhle hlavní adrese.

Tenhle text vznikl na základě skutečné návštěvy desetičlenné rodiny na konci března 2026. Nebyla to spolupráce ani placená propagace, všechno jsme platili sami. Ceny v menu i otevírací doba odpovídají době návštěvy a časem se mohou změnit.

Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.