Kavárna u jezera v Koreji: Lakehill v Nonsanu

Hodinu od Daejeonu za kavárnou s výhledem na jezero Tapjeongho v Nonsanu

Jakmile přišel květen a počasí se zlepšilo, začal jsem mít chuť někam vyrazit. Kavárny v Koreji mám rád a slyšel jsem, že u jezera Tapjeongho v Nonsanu je kavárna s výhledem jménem Lakehill Bakery. Řekl jsem ženě, že bychom si mohli udělat menší projížďku a zajet na pečivo, a na takové plány ona většinou přikývne bez řečí.

V květnu 2026 mi vyšel volný den uprostřed týdne, takže jsme vyrazili autem z Daejeonu. Moje žena je cizinka a baví ji poznávat různá místa v Koreji, ale v Nonsanu byla poprvé. Z Daejeonu je to autem zhruba hodina, takže jako nenáročný výlet do okolí to dává smysl. Věděl jsem, že kavárna je u visutého mostu přes Tapjeongho a že je propojená s hotelem, ale až na místě jsem zjistil, že ji nedávno zrekonstruovali. Zvenku působila budova dost čistě a nově, takže se mě žena zeptala: „Není to tady nově postavené?“

Žena se zastavila hned u vchodu

A hned po vstupu to bylo přesně ono. Celé první patro je prosklené od podlahy až nahoru, takže se před vámi otevře jezero Tapjeongho i visutý most skoro jako na plátně. Žena se zastavila hned u vchodu a nechtěla se hnout. Řekl jsem jí: „Přišli jsme na pečivo, nejdřív něco vyber,“ a ona jen: „Počkej, nejdřív fotka,“ a vytáhla mobil. Když někdo fotí ještě před objednávkou, ten výhled se prostě musí uznat.

Nejdřív jsem šel dovnitř s tím, že je to prostě pekárna, ale jakmile jsme vstoupili, dřív než pečivo mě zasáhl výhled na jezero. Jenže stát pořád u stolů a koukat se ven taky nešlo, takže jsme si výhled nechali na později a zamířili nejdřív k pečivu.

Vybrat pečivo byl první zádrhel

Jakmile jsme došli k pultům s pečivem, bylo jasné, že výběr tu není jen tak do počtu. Vepředu leželo balené pečivo a menší dezerty, uvnitř vitrín se pod teplým světlem řadily bagety, bagely, croissanty i dorty, všechno hezky do zlatova. Slyšel jsem, že tu peče pekař původně z daejeonské pekárny Sungsimdang, a i mezi korejskými kavárnami s pekárnou je takhle velká vitrína docela vzácnost.

Balené pečivo na dárek a pound cake

Když člověk zajde hlouběji k vitrínám, najde tam i zvlášť zabalené pečivo vhodné jako dárek. Byl tam pound cake s názvem Seongsimseongui Pound a hned vedle lískovo-oříškový kávový pound cake. Pomerančová castella měla nahoře pomerančovou marmeládu a cedulka říkala, že jde o bio castellu. U čokoládového brownie zase byly nahoře zapíchané sušenky Oreo, takže se u něj žena zastavila na dobrých pár vteřin.

Jeden kus pečiva se pohyboval kolem 7 000 wonů, tedy přibližně $5, takže pokud to srovnáte s pekárnou v sousedství, je to už trochu vyšší cena. Na druhou stranu bylo uvedené, že používají bio mouku, takže to působilo, že si na surovinách dávají záležet. Žena nad baleným pečivem docela dlouho váhala, ale nakonec řekla: „Stejně to nebudeme jíst doma,“ a šli jsme dál.

Tvrdší pečivo se zábavnými názvy

U tvrdšího pečiva mě jako první zaujala slaná bageta. Cedulka psala, že je dělaná s francouzským máslem, a hned vedle pokračovaly kousky se silnými názvy jako „sépiová palice“ nebo „černá gumová bota“. Pečivo ze sépiového těsta mělo tak tmavou barvu, že bylo vidět už z dálky.

„Sépiová palice“ byla brioška ze sépiového inkoustu s ořechy navrchu, takže vzhledově působila trochu drsně a výrazně. „Černá gumová bota“ byla zase pečivo ze sépiového těsta s krémem z kondenzovaného mléka uvnitř. Korejcům ten název hned vyvolá představu starých černých gumových bot, takže mě to pobavilo. Lepkavá rýžová kobliha byla pružná kobliha s celými červenými fazolemi a cukrem a café mocha byl kávově vonící mocha bread, cenově v téhle části o něco snesitelnější.

Cibulový bagel a „jenom jako oliheň“

V další části byl cibulový bagel, croque monsieur a taky pečivo s názvem, který si člověk zapamatuje: „jenom jako oliheň“. Cibulový bagel byl podle cedulky bio bagel se sladkou vůní cibule a croque monsieur měl styl francouzského toastu se sýrem a kukuřicí navrchu.

Nejvíc mě zaujal právě kousek nazvaný „jenom jako oliheň“. Byl to chléb ze sépiového těsta se salámem a sýrem, takže už samotný název měl hravý nádech. Podobné pečivo není jen o chuti, ale i o tom, že si ho prostě chcete vyfotit. Korejské pekárenské kavárny poslední dobou názvy umějí a tady ten cit taky nechyběl.

Od pelyňkového tteoku po bazalku s rajčetem

Pečivo ssuk-tteok ssuk-tteok bylo udělané z aromatického pelyňku, jarní bylinky v Koreji dost oblíbené, a tteoku, tedy rýžového koláčku. Nahoře mělo plátky mandlí a působilo docela poctivě. Vedle byl kulatý chléb s rozteklým sýrem a potato sausage, tedy pečivo s bramborou a párkem, které leželo v růžové papírové vaničce a šlo hned vidět. Bazalkový rajčatový chléb vypadal nejlákavěji díky smetanovému sýru vykukujícímu z prasklin.

Pečivo, které spojovalo sladkou bramboru a briošku, mělo nahoře pořádnou vrstvu plátků mandlí. Zeptal jsem se ženy, co na něj říká, a odpověděla: „Všechno vypadá dobře, ale všechno vypadá tak nějak podobně dobře, takže nevím.“ Po třech letech chození po korejských kavárnách se taková reakce dá pochopit. Obešli jsme teprve jednu vitrínu a už jsem měl pocit, že tác nám stačit nebude.

Od korejského pečiva až po podpisové kousky

O kousek dál pokračovalo typicky korejské pečivo. An-butter, churros, čokoládový croissant, lepkavý rýžový kkwabaegi a sladký fazolový chléb jsou věci, které v korejských pekárenských kavárnách vídáte často, ale tady byl každý kus velký a tak pěkně vystavený, že se nedalo jen tak projít kolem.

An-butter v růžovém papírovém obalu měl uvnitř sladkou fazolovou pastu a máslo, takže by se hodil i jako dárek. Byly tam taky churros a croissant potažený silnou vrstvou čokolády, navíc s čokoládovými kousky nahoře. Kkwabaegi je korejská kobliha z krouceného smaženého těsta, ale tahle lepkavá rýžová verze s cukrem působila hutněji než staré tržní kousky. U sladkého fazolového chleba bylo uprostřed vidět trochu žlutého těsta a cedulka psala, že používají korejské celé červené fazole.

Když pak následovala česneková bageta, alligator pie, kaštanové mandžu, vaječný tart a čokoládové dorty, člověk se dostal do bodu, kdy bylo pečiva tolik, že už nešlo rozumně vybrat.

Česneková bageta byla nakrájená a zabalená v průhledné krabičce, ale měl jsem pocit, jako by vůně česnekové omáčky šla cítit už od vitríny. Alligator pie s vrstvami listového těsta a vlašskými ořechy navrchu měl hrbolatý povrch, který názvu docela odpovídal. Kaštanové mandžu je malé pečené pečivo s kaštanovou náplní a vaječný tart byl označený jako podpisový kousek Lakehillu, přičemž vypadal o něco větší než běžné tarty z pekárny.

Chléb ve tvaru brikety a jablečný chléb, vizuál, u kterého člověk znejistí

Byl tam ořechový tart narvaný vlašskými ořechy a vedle něj ležely dva druhy chleba ve tvaru yeontanu, staré korejské válcovité uhelné brikety používané dřív k vytápění. Černá verze měla uvnitř čtyři druhy sýrů a světlá verze obsahovala šlehačku a fazolovou pastu.

Dokonce i díry byly udělané jako u skutečné brikety, takže když to člověk vidí poprvé, možná ani nepozná, že jde o chléb. Pro cizince je to ještě zábavnější, když mu někdo vysvětlí, co ten tvar znamená. Moje žena se na to podívala a hned se zeptala: „Tohle je chleba?“

Vedle pokračoval walnut bread, croffle a jablečný chléb. Walnut bread byl plný vlašských ořechů a makadamií, croffle měl krásně viditelné vrstvy a lesklý povrch. Ale nejvíc mě nakonec zaujal jablečný chléb.

Jablečný chléb byl opravdu zabalený jako jablko v červené síťce na ovoce a nahoře měl dokonce stopku s lístkem. Cedulka říkala, že jde o podpisový kousek Lakehillu s krémovým sýrem a jablečným džemem. I žena se u něj zastavila a chvíli jen koukala. Vypadal spíš jako dekorace než pečivo, skoro až tak, že by člověku bylo líto ho sníst.

Plná sestava i v dortové vitríně

Za vitrínami s pečivem přišla dortová sekce. Vitrína byla plná od rolád přes ovocně tvarované mousse dortíky, cheesecake, tiramisu až po kirsch dort. Nebyly to jen obyčejné řezy dortu položené vedle sebe, každý kus měl vlastní výraz, takže i samotné prohlížení bavilo.

Mousse dorty byly vyrobené přímo do tvaru ovoce. Zelený jablečný mousse dort a červený jahodový mousse dort vypadaly tak skutečně, že jsem si na chvíli myslel, že ve vitríně leží opravdové ovoce. Broskvový mousse měl červenožlutý přechod skoro jako skutečná broskev a čokoládový mousse ve tvaru srdce se leskl a působil úplně jinou náladou.

Newyorský cheesecake byl podle cedulky tradiční verze bez mouky a klasické tiramisu bylo naskládané v elegantních zlatých nádobách. Kirsch dort, tedy dort ve stylu Schwarzwaldu, měl mezi čokoládovými korpusy vrstvy šlehačky a nahoře celé jahody. V celé dortové sekci mě zaujal asi nejvíc.

Byl všední den, ale ve vitríně nebylo prázdné místo

Prošli jsme pečivové vitríny i dortový pult opravdu jednu věc po druhé. Pod cihlovou stěnou byl nápis ve smyslu „pekaři, kteří z čistých surovin dělají poctivé jídlo“, a vitríny byly přesně v tom duchu plné, bez prázdných míst.

Zaujalo mě, že i ve všední den nesnížili výběr a nepekli méně, ale nechali vitríny plně doplněné. V některých pekárnách člověk přijde ve všední den a víc než půlka pultu je prázdná, takže má pocit, že dorazil zbytečně. Tady takový problém nebyl. Pečiva jsme už viděli dost, takže byl čas přesunout se k výhledu.

Jezero Tapjeongho rozprostřené za prosklenou stěnou

Tady se pečivo a nápoje platí zvlášť a pokud chcete využít kavárenská místa, působí to tak, že jedna osoba má mít jeden nápoj. My jsme si pečivo dlouho jen prohlíželi a ten den jsme si nakonec objednali pití a sedli si. Za prosklenou stěnou bylo celé jezero Tapjeongho jako na dlani, přes vodu vedl most a za ním se vrstvily zelené kopce.

Skoro nefoukalo, takže hladina byla klidná jako zrcadlo. Vpředu přirozeně rostly borovice a javory, takže výhled působil, jako by byl zarámovaný v obraze. Prosklená stěna sahala až ke stropu a téměř odkudkoli uvnitř bylo na ten výhled vidět přímo. Nečekal jsem, že při návštěvě pekárny uvidím takovou scenérii. V Koreji jsem byl už v dost kavárnách, ale tenhle výhled na jezero bych zařadil mezi ty nejlepší.

Terasa na jarní vánek

Když vyjdete ven, jsou tam i místa na terase a jezero Tapjeongho se před vámi otevře bez jakékoli zástěny. Černé kovové stoly a židle jsou rozmístěné jednoduše a čistě, mezi borovicemi a javory je vidět voda i most.

Právě jaro a podzim budou na sezení na téhle terase nejlepší. Počasí je příjemně chladnější, takže si můžete vzít pečivo a kávu ven a jen tak pomalu posedět. V létě bude horko a v zimě zima, takže pokud si chcete terasu opravdu užít, jaro a podzim vypadají jako jasná volba.

Uspořádání, kde je jezero vidět i ze druhého patra

Ve druhém patře se otevře široký prostor se spoustou míst. Jsou tam kulaté stoly, hranaté stoly i místa u oken a protože celá jedna stěna je prosklená, je na Tapjeongho vidět skoro odkudkoli. Dřevěná podlaha, černé židle a dostatek prostoru mezi stoly působily čistě a pohodlně, bez pocitu, že řešíte vedlejší stůl.

Když jsme dorazili, skoro tam nikdo nebyl, ale během zhruba hodiny přišlo asi pět nebo šest skupin. Protože byl všední den, velký prostor zůstával dost prázdný, ale o víkendu si umím představit, že se zaplní skoro celý.

Místa v prvním patře jsou postavená přímo před prosklenou stěnou, takže po usazení působí Tapjeongho ještě blíž. Dveře na terasu byly otevřené a kombinace pohovek a židlí vypadala pohodlně i na delší sezení.

Přes sklo je hned vidět voda a stromy a první patro je blíž k hladině než druhé, takže jezero působí větší. Pokud sem přijdete v klidný všední den, myslím, že místa u okna v prvním patře nebo poblíž terasy budou nejpříjemnější.

Sezení na zemi, které vypadalo fajn pro rodiny s dětmi

Uvnitř druhého patra bylo i nízké sezení na vyvýšené podestě, kam se chodí bez bot. Vypadalo to jako malá plošina s jedním nízkým kulatým stolem, takže by se tam dobře sedělo rodinám s dětmi nebo lidem, kteří si chtějí posedět uvolněněji.

Na stěně byla zásuvka a ovladač, takže to vypadalo, že se tam dá i nabíjet. I když má kavárna hodně míst, takový malý klidnější kout se může rodinám docela hodit.

Affogato a einspänner před jezerem Tapjeongho

Vzali jsme si nápoje a sedli si na místo s výhledem na jezero. Když je v pozadí Tapjeongho, fotky vypadají dobře skoro z každého úhlu. Affogato je dezertní nápoj, kde se espresso nalije na měkkou zmrzlinu, a einspänner byl silná káva s pořádnou vrstvou krému navrchu.

U affogata jsem ještě espresso nenalil, takže špičatý tvar zmrzliny pořád krásně držel. Einspänner měl pěkně oddělenou vrstvu kávy a krému. Žena si lokla a řekla, že se jí líbí, jak je krém hustý, a opravdu ho tam bylo dost. Když jsme to pomalu pili s výhledem na jezero, bylo to tak pohodové, že se skoro ztratil rozdíl mezi pekárnou a kavárnou.

Jen míst s výhledem bylo pocitově kolem dvaceti stolů

Kolem místa, kde jsme pili, bylo takových výhledových míst hodně. Od zahnutého barového sezení přes stoly pro dva u prosklené stěny až po pohovky, všechno mířilo přímo na Tapjeongho.

V kavárnách, které se chlubí výhledem, bývá často jen pár míst, odkud je opravdu vidět na jezero nebo moře, takže se o ně skoro bojuje. Tady jsem měl pocit, že jen stolů s nerušeným výhledem na Tapjeongho je klidně kolem dvaceti. Ve všední den si můžete skoro vybírat, takže kvůli místu s výhledem se nejspíš stresovat nebudete.

Co mi běželo hlavou cestou zpátky

Mezi korejskými kavárnami, které jsem navštívil, mě Lakehill Bakery opravdu upřímně potěšila. Bylo to poprvé, co jsem v pekárně viděl Tapjeongho tak zblízka přes velké prosklené stěny, a zaujalo mě i to, že i ve všední den byly všechny druhy pečiva doplněné bez prázdných míst. Od mousse dortů přes chléb ve tvaru brikety až po jablečný chléb měly podpisové kousky jasný charakter a dortová vitrína sama o sobě stála za prohlížení.

Tentokrát jsme krátce předtím obědvali, takže jsme pečivo nekoupili a dali si jen nápoje. I tak mi přišlo, že affogato a einspänner před jezerem Tapjeongho za návštěvu stály. Chtěl jsem se projít i po visutém mostě, ale žena se necítila dobře, takže jsme se tentokrát spokojili s výhledem z kavárny. V autě cestou zpátky řekla, že příště chce přijet znovu, až jí bude líp, koupit si pečivo a přejít most. Myslel jsem si totéž.

Pokud mám zmínit slabší stránku, tak nápoje jsou opravdu dražší. Americano stojí skoro 7 000 wonů, tedy kolem $5, a podpisové nápoje se pohybují kolem 9 000 wonů, zhruba $6.50. Pokud k tomu koupíte i pečivo, na osobu se snadno dostanete přes 15 000 wonů, tedy asi $11. Ani veřejnou dopravou to není úplně jednoduché. Taxík z centra může vyjít docela draho, a i když sem nějaké autobusy jezdí, kvůli intervalům bych to doporučil spíš lidem s vlastním autem nebo půjčeným vozem.

Parkoviště je sdílené s hotelem a je dost velké, takže ve všední den jsme mohli zaparkovat bez starostí. O víkendech nebo během korejských svátků ale může být plnější, takže se vyplatí dorazit dřív. Pokud hledáš kavárnu s výhledem na jezero na výlet autem poblíž Daejeonu a budeš projíždět kolem jezera Tapjeongho v Nonsanu, Lakehill Bakery stojí za zastávku.