Návykově fotogenická pekárna s výhledem na jezero

Semocafé | velká pekárenská kavárna s výhledem na jezero, byla jsem tam osobně

Z nájezdu Shintanjin IC je to autem asi 15 minut a hned vedle jezera Daecheongho (velké přehradní jezero) stojí kavárna, u které jsem si říkala: „Jak je možné, že jsem o ní nevěděla?“ Na Instagramu jsem zahlédla fotku těch trojúhelníkových oken a bylo rozhodnuto – v sobotu odpoledne jsme si dali malý drive. A verdikt? Chci se sem vrátit.

První dojem ze Semocafé – vysoký strop a obří vitríny s pečivem

Jakmile jsem otevřela dveře, automaticky ze mě vypadlo něco jako: „Cože… tady je fakt obří.“ Strop je šíleně vysoký, surový beton a takový industriální vibe, jenže do toho visí lustr, takže to najednou působí zvláštně elegantně.

Ale upřímně – dřív než strop mě sežrala vitrína s pečivem. Táhne se dlouze hned od vstupu a druhů je vážně hromada. Klasika jako croissanty, toustový chléb, sladké buchty s červenými fazolemi, ale i spousta krásných pastry, u kterých jsem jen stála a nevěděla, co dřív. Bylo víkendové odpoledne, lidí nebylo málo, jenže tím, že je to velký prostor, vůbec jsem neměla pocit tlačenice.

Pekárna v Semocafé – od croissantů po dortíky

Prohlížela jsem si pekárenskou část detailněji. Vlevo byly croissanty a čokoládově máčené kousky, uprostřed spíš podlouhlé zákusky/dortové řezy a úplně vpravo velké pečivo s krémem navrchu. Každý kus měl cedulku se jménem, takže žádné zmatené tipování, a všechno bylo úhledně vyskládané na černých tácech – vizuálně čisté a lákavé.

V další části to bylo ještě víc „sladké pokušení“. Dortové pečivo s červeným a modrým krémem mi okamžitě praštilo do očí, vlevo zase pastry, uprostřed i něco jako žlutý bochník připomínající sladký toast. A protože je to velká pekárenská kavárna u Daecheongho, kde prý pečou přímo na místě, všechno mi připadalo ještě čerstvější.

Koutek s bagely a dalšími druhy pečiva

Při procházení jsem narazila i na bagelový koutek. Sezamové bagely, varianty s krémem, kulaté bochánky… a uprostřed byl jeden tác už z poloviny prázdný. Takže ano, lidé to brali ve velkém. V tomhle množství má člověk fakt chuť si poskládat tác „od každého něco“.

Byly tam i dlouhé kousky zasypané cukrem, vedle do zlatova upečené kulaté pečivo… a od té chvíle mi vůně pečení pořád šimrala nos. Normálně jsem začala mít hlad jen z toho, že jsem se dívala.

Upřímně – když chodíte po kavárnách často, všimnete si jedné věci: některé pekárny doplňují a mají vitríny pořád plné, jiné vyrobí jen pár kusů a pak už člověk vybírá z toho, co zbylo. O víkendu, když je půlka vitríny prázdná, je to takové smutné. Semocafé mě bavilo tím, že ať už croissanty, dortíky, pastry nebo bagely, všude to bylo narvané. Žádné „tak si teda vyberu z toho, co ještě zůstalo“. A to je překvapivě důležité.

Výhled ze 2. patra – jezero Daecheongho jako na dlani

Vyšla jsem do druhého patra a ten otevřený prostor je fakt pecka. Přes levé velké okno je vidět směrem k jezeru a zároveň jsem zahlédla lidi sedící na terase ve 2. patře. Díky obřím oknům mezi 1. a 2. patrem bylo světlo úplně neskutečné. A na pravé stěně je přesně to, kvůli čemu sem jezdí půl Instagramu – trojúhelníkové okno, signature detail celé kavárny.

Z druhé strany to bylo ještě lepší. Přes pravé prosklení se jezero i okolní krajina vejdou do jednoho záběru a lidi, co seděli přímo u okna… no, záviděla jsem jim. Dát si kafe s tímhle výhledem? Trojúhelníkové okno navíc podle úhlu hází jiné světlo, takže je to super místo na fotky.

Trojúhelníková okna a denní světlo – kavárna, kde se fotí sama

Osobně se mi nejvíc líbil tenhle úhel. Dvě trojúhelníková okna vedle sebe a mezi nimi proudí denní světlo tak krásně, že jsem jen stála a koukala. Nad pekárenským koutem v 1. patře je zelená dekorace na stěně (něco jako umělý trávník) a v kontrastu s betonem to vypadá fakt výrazně. A bavilo mě, že „trojúhelník“ je tu schovaný všude možně – název Semocafé sedí dokonale. Plus: vysoký strop a prosklení znamená, že i když je plno, nepůsobí to dusně.

Tohle je pohled z hloubky 1. patra směrem k oknům. Uprostřed ještě stál vánoční stromek a za ním se přes sklo táhl výhled na jezero Daecheongho. Lidi u okna – ach jo, fakt jsem chtěla jejich místo. Na stropě jsou dlouhou řadou trojúhelníková světla, vidět je i zábradlí druhého patra. Betonové sloupy a podlaha jsou trochu drsné, ale stromek tomu dal teplejší atmosféru. A já si říkala, že jsem udělala dobře, že jsem přišla přes den, kdy je v „kavárně u jezera“ světlo nejlepší.

Ochutnávka pečiva – krémový sendvičový bochánek a bylinkový chléb

Konečně dorazilo to, co jsem si vybrala. Vlevo krémový „sendvičový“ bochánek – zvenku hezky do zlatova, uvnitř hromada bílého krému. Vpravo bylinkové pečivo posypané herbami, vypadalo žvýkavě a vonělo už jen tím, že leželo na talíři. A v pozadí je vidět i kelímek s logem SEMO.

Zblízka bylo vidět, že krémový bochánek má krásně „živé“ vrstvy a není to žádná unavená včerejší věc. Bylinkové pečivo mělo na povrchu takový vlhký lesk a celkově to působilo fakt jako čerstvě upečené. Přesně ten dojem „dělají to tady“.

Dva kusy pečiva a k tomu tři nápoje – komplet nachystáno. Venku svítí slunce, na stole mramorový vzor, vedle položená vidlička a nůž… a teď už zbývalo jediné: pustit se do toho.

Exteriér a poloha – hned u mostu Daecheongdaegyo

Takhle vypadá Semocafé zvenku. Bílá budova, trojúhelníkové okno okamžitě upoutá a celé to působí přesně tak, jak název slibuje. Na parkovišti bylo dost aut – bylo jasné, že o víkendu sem míří hodně lidí. Budova je jednoduchá, moderní, bez zbytečných ozdob.

Tohle je záběr blíž u vstupu. Za nápisem SEMO CAFE je vidět most Daecheongdaegyo, takže poloha je fakt skvělá. Je to přímo u břehu, vzduch působí svěže a jako drive trasa mezi Daejeonem a Cheongju (dvě větší města ve střední části Koreje) je to úplně ideální. Parkovací místa mají modré čáry a prostoru je docela dost, ale o víkendu se to stejně rychle plní. Byla jsem ráda, že jsme přijeli dřív.

Parkoviště – velkorysý prostor jako u opravdové „mega kavárny“

Parkoviště je fakt obrovské. A i když byla auta namačkaná po obou stranách, pořád zůstávala volná místa. Upřímně, málokdy vidím kavárnu, která by měla parkování takhle vyřešené. U „kaváren s výhledem“ je parkování často největší stres, tady nic takového nebylo – i o víkendu pohoda. Vzadu je vidět i kopcovitá krajina směrem k jezeru, a díky prostoru se autem dobře manévruje. I proto je to fajn místo pro rodiny.

Celkové hodnocení – doporučení na drive a kavárnu u jezera Daecheongho

Administrativně je to oblast Cheongju (provincie Chungcheongbuk-do), ale protože je to hned u mostu Daecheongdaegyo, ze čtvrti Shintanjin v Daejeonu jste tu za zhruba 15 minut. Ať jedete z Daejeonu nebo z Cheongju, dostupnost je super.

Z pohledu někoho, kdo kavárny docela objíždí, mě Semocafé bavilo hlavně třemi věcmi. Za prvé: žádný stres z parkování. Spousta „výhledových“ míst vás dokáže vytočit jen tím, jak se tam nedá zaparkovat, tady to bylo i o víkendu v klidu. Za druhé: obrovský výběr pečiva a navíc ve slušných počtech. Žádné poloprázdné vitríny a pocit, že vybíráte jen ze zbytků. Za třetí: výhled na jezero Daecheongho, vysoký strop a obří okna – prostě vzdušný, pohodlný prostor, kde se i při plné kapacitě necítíte stísněně.

Pokud plánujete výlet autem směrem k jezeru Daecheongho nebo hledáte velkou pekárenskou kavárnu někde mezi Daejeonem a Cheongju, Semocafé doporučuju fakt hodně. Je jedno, jestli jedete s rodinou, partnerem nebo kamarády – sedne to každému. Příště chci dorazit kolem západu slunce, protože to musí být úplná nádhera.

Tento příspěvek byl původně publikován na https://hi-jsb.blog.