Kavárna otevřená nonstop — půlnoční návštěva Pascucci v Koreji

Pascucci v čtvrti Sintanjin ve městě Daejeon (třetí největší město Jižní Koreje) je velká kavárna s drive-thru, která má otevřeno nonstop, 24 hodin denně, 365 dní v roce. Parkování zdarma, spousta míst k sezení na dvou patrech, bezdrátové nabíjení, Wi-Fi a i po půlnoci si tu objednáte kávu, gelato, dort nebo panini. Objednávkový kiosek zvládá kromě korejštiny i angličtinu, japonštinu a čínštinu. Pascucci je italská kávová značka založená roku 1883 — v Koreji ji provozuje potravinářský gigant SPC Group a poboček tu je víc než v samotné Itálii. Tenhle článek je moje osobní recenze z návštěvy přesně o půlnoci.

O půlnoci v Pascucci — proč zrovna tady?

Nemohl jsem usnout, tak jsem řekl manželce: „Nechceš zajít do kavárny?" Okamžitě vstala. Problém byl v tom, že už bylo skoro dvanáct v noci a všechno v okolí bylo zavřené. Hledal jsem a hledal, ale nic pořádného nevyskočilo — tak jsme nakonec zamířili do Pascucci v Sintanjinu, která má otevřeno nonstop. Byla to už moje třetí návštěva a pokaždé jsem tu byl v noci. Když v Sintanjinu bydlíte, noční výběr kaváren je zkrátka mizivý, takže se Pascucci pořád vrací jako jasná volba.

Jméno Pascucci zní čistě italsky a skutečně — značka vznikla v Itálii roku 1883. Do Koreje ji ale v roce 2002 přivezla skupina SPC Group a od té doby je to tady celkem zavedený řetězec, i když vedle kolosů jako Starbucks nebo A Twosome Place stojí trochu ve stínu. Já osobně jsem Pascucci poznal, když jsem pár měsíců pracoval na stavbě továrny na čipy v Cheongju — tamní pobočku jsem navštěvoval tak třikrát čtyřikrát týdně, až jsem přestal počítat. Od té doby pro mě Pascucci není žádná neznámá značka a i občasná návštěva mi přijde přirozeně.

V noci vypadá ještě líp

Zvenku na vás hned zaútočí celoskleněná fasáda, přes kterou prosvítá interiér plný popínavých rostlin a květinových dekorací. Manželka vystoupila z auta a okamžitě prohlásila: „V noci je to tady prostě krásný." A to tu byla potřetí a říkala přesně to samé. Ve dne je to prostě velká kavárna, ale po tmě se vnitřní světlo odráží ve skle a budova vás přitáhne i z dálky. Celý objekt je stavěný jako drive-thru pobočka, takže je prostorný a vzdušný — žádná stísněnost.

U vchodu svítil výrazný nápis drive-thru a když jsem obešel budovu ke skleněné stěně, zahlédl jsem uvnitř velkou nástěnnou malbu s květinami a ovocem prosvítající mezi popínavými dekoracemi. Mimochodem — drive-thru funguje jen přes den, v noci ne. Po setmění prostě zaparkujete a jdete dovnitř. I přes půlnoc bylo vidět, že uvnitř sedí dost lidí — tak jsem si potvrdil, že ten nonstop provoz opravdu není jen na papíře.

Interiér — kavárna s květinami pod dvoupatrovým stropem

Uvnitř je to ještě prostornější, než jak to vypadá zvenku. Strop je otevřený přes celá dvě patra a dolů z něj visí květiny a popínavé rostliny — člověk má pocit, jako by uprostřed kavárny vyrostla malá zahrada. Nejhezčí místa jsou u okenní řady s dlouhým stolem, kde mezi dřevěnými dekoracemi prosvítá tlumené světlo. I o půlnoci tam seděl někdo sám s notebookem. V Koreji je naprosto běžné přijít do kavárny sám a sedět tam klidně i několik hodin — lidi tam pracují na notebooku, studenti se učí na zkoušky, někdo jen tak zírá do telefonu. Od řetězcové kavárny bych takhle propracovaný interiér nečekal, ale téhle pobočce zjevně věnovali dost úsilí.

Nástěnná malba a rozmístění sezení

Jedna celá stěna je pokrytá malbou s květinami a ovocem — je tak velká, že ji prostě nepřehlédnete. Sezení je různorodé: od dlouhých lavic u stěny přes vysoké barové stoly až po běžné stolky, takže si pohodlně sedne člověk sám i větší skupina. Po půlnoci byla tahle část skoro prázdná, což se hodilo aspoň na focení. Jen upozorním — u malby je osvětlení dost jasné, takže kdo hledá v noci útulnější atmosféru, ať si radši sedne k oknům.

Pult a noční vitríny s dezerty

Obslužný pult se táhne v elegantním oblouku a jenom z jeho délky poznáte, jak velká tahle pobočka je. I o půlnoci uvnitř stála obsluha a připravovala nápoje. Menu je na digitálních obrazovkách — kromě kávy tam najdete i granitu nebo gelato. Přímo před pultem byla vitrína plná pečiva a dezertů v různých kategoriích. Většinou platí, že i nonstop kavárny mají v tuhle hodinu vitríny poloprázdné, ale tady mě překvapilo, kolik toho po půlnoci ještě zbylo. Že si i pozdě v noci máte z čeho vybrat — to můžu potvrdit na sto procent.

Objednávka přes kiosek — v angličtině, japonštině i čínštině

Objednávali jsme přes kiosek. V korejských kavárnách je to dnes úplný standard — vyberete si na dotykové obrazovce, zaplatíte kartou a hotovo. Rozhraní je intuitivní, po jednom dvou použitích se v tom zorientuje každý. Na úvodní obrazovce svítila akce na krémový čaj 1+1 — při koupi jednoho ze tří krémových čajů dostanete americano zdarma. Pokud potřebujete dva nápoje, celkem slušná nabídka. Níž se táhla nová řada Berry Matcha, ale nakonec jsme šli po osvědčené klasice.

Kiosek podporuje i angličtinu. Jako celostátní řetězec nabízí Pascucci angličtinu, japonštinu a čínštinu, přičemž anglická verze je přehledná a dobře přeložená. I bez znalosti korejštiny si na obrazovce rovnou vyberete, jestli chcete jíst na místě, nebo s sebou — žádné zmatky u objednávky nehrozí. Mimochodem, když zvolíte konzumaci na místě, nápoj dostanete v keramickém hrnku, ne v jednorázovém kelímku. V Koreji je totiž používání jednorázových nádob přímo v kavárně omezené zákonem.

V anglickém rozhraní jsou kategorie rozdělené do velkých přehledných ikon: sezónní menu, káva, nápoje, dorty, sendviče, pečivo, gelato — všechno na první pohled. I kdybyste neuměli slovo korejsky, stačí klikat podle obrázků. Vyberete kategorii, zvolíte položku a rovnou jdete na platbu — ani úplný nováček se tu neztratí.

Ceny a platební možnosti

V sekci sendvičů najdete panini: Philly Steak, Avocado Chicken Ham, Egg Melting Bulgogi, Italian Classic — ceny se pohybují mezi 7 600 a 7 800 wonů (cca $5,20–5,40). V kategorii dortů mě zaujala řada Cassata od 6 900 wonů ($4,70) a souflé cheesecake za 6 300 wonů ($4,30). Celý dort — třeba jahodovo-jogurtový — stál 13 000 wonů ($8,90). Na řezy jsou ceny srovnatelné s průměrem korejských řetězcových kaváren. Názvy i fotky byly v anglické verzi zobrazené naprosto srozumitelně, takže si člověk pohodlně vybere i s přehledem o ceně.

Platební obrazovka je taky kompletně v angličtině. Kreditní karta samozřejmě funguje a navíc je tu široká nabídka mobilních plateb běžných v Koreji.

Zarazilo mě, že berou i WeChat Pay — to zatím v korejských řetězcových kavárnách úplně běžné není. Pro cizince je tohle velké plus. A když fungují i zahraniční Visa a Mastercard, platba by neměla být problém prakticky pro nikoho.

Manželka zaplatila přes Samsung Pay — stačilo přiložit telefon ke čtečce pod kioskem a platba proběhla okamžitě. Tiramisù gelato, ledové caffè mocha a Italian Classic panini — celkem 19 800 wonů (asi $13,60). Na spodku účtenky bylo rovnou vytištěné heslo k Wi-Fi, zvlášť pro přízemí a zvlášť pro druhé patro, takže jsme se nemuseli na nic ptát obsluhy. Většina korejských kaváren nabízí Wi-Fi zdarma — heslo bývá buď na účtence, nebo na cedulce u pultu.

Dorty, panini, pečivo — vitríny plné i po půlnoci

Než nám připravili nápoje, trochu jsem se prošel kolem vitrín. Řada Cassata byla vystavená v plné sestavě — borůvkový jogurt a tiramisù stály vedle sebe a hned padly do oka. Borůvkový měl navrchu celé čerstvé borůvky, což vypadalo lákavě, a tiramisù pokrývala silná vrstva kakaového prášku v poctivém italském stylu. Oba stály 6 900 wonů ($4,70) za řez, přičemž porce vypadaly docela štědře — za tu cenu rozhodně ne špatné. Vedle ležela Cassata Cherry Chocolate za 7 400 wonů ($5,10), navrchu obsypaná hromadou čokoládových kousků — ta musela být pořádně sladká. Mezi tím vším byly ještě jahodové řezy a další dezerty. Že je po půlnoci a vitrína je pořád nacpaná bez jediného prázdného místa — to mě upřímně překvapilo.

Hned vedle dortů byla sekce sendvičů a panini, a i tady byl výběr neuvěřitelný. Každé panini leželo na vlastním dřevěném podstavci a všechna měla červenou samolepku HOT — takže se zřejmě před podáním ohřívají. Philly Steak panini mělo na mase plátek jalapeña, takže slibovalo trochu pálivosti. Vedle leželo celozrnné panini nacpané rukolou a omáčkou, které vypadalo ze všech nejlákavěji. Italian Classic s šunkou, olivami a rajčetem bylo klasická jistota — a přesně to si vybrala manželka. Ceny se pohybovaly mezi 7 100 a 8 300 wony ($4,90–5,70). Velikostí se panini nevešlo do jedné ruky, takže jako pozdní svačina bohatě stačí. Na spodní polici ležely ještě vody a džusy, takže si člověk může klidně koupit jen pečivo a pití bez objednávky nápoje.

Na pultu bylo vystavené ještě další pečivo zvlášť. Bagely — plain a bazalkový, oba s krémovým sýrem za 4 500 wonů ($3,10) — a vedle nich slané houščičky a kostkové pečivo za 2 900 až 4 900 wonů ($2,00–3,40). Na dalším tácu ležely croissanty a kulaté sladké pečivo, za nimi cedule s akcí na recenzi přes platformu Naver — za napsání recenze údajně dostanete makronku. Na tuhle hodinu je takový výběr pečiva upřímně slušný výkon. Ale pokud jedete hlavně kvůli pečivu, přes den tu bude nabídka samozřejmě bohatší.

Bezdrátové nabíjení a Wi-Fi — proč se tu dá sedět celou noc

Zatímco se připravovaly nápoje, zabral jsem místo u okna na dlouhém stole, nad kterým visely květiny a citrony — atmosférou nejlepší místo v celém přízemí. Když jsem se podíval na desku stolu blíž, zjistil jsem, že jsou v ní zapuštěné zásuvky a navíc i bezdrátové nabíjecí podložky. Stačí položit telefon a nabíjení se spustí samo. Bezdrátové nabíjení jsem používal už tehdy v Cheongju — a budu upřímný: je to pomalé. Když spěcháte, radši zapojte kabel do zásuvky. Ale pokud pijete kafe a telefon jen tak leží na stole a pomalu si přibírá procenta, za hodinu dvě je to znát a úplně to stačí. V nonstop kavárně, kde chcete sedět celou noc, je nabíjení skoro nutnost. A kolik kaváren má bezdrátové nabíjení přímo zabudované v každém stole? Tak to mě řekněte.

Druhé patro — pohovky a noční atmosféra

Vyšel jsem do druhého patra. Tady to bylo opravdu rozlehlé. Na stěně nápis PHILOSOPHY a před ním řada pohovek — zelených, červených, žlutých, šedých. Každá jiná barva, a přesto to dohromady ladilo. Stolky měly zaoblené tvary připomínající fazole, díky čemuž prostor nepůsobil stroze. Pohovky byly příjemně měkké a na delší sezení jednoznačně pohodlnější než dlouhé stoly v přízemí.

Od skleněného zábradlí se otevřel výhled na celé přízemí. Z výšky druhého patra visely květinové dekorace a světla přímo na úrovni očí, takže pohled byl úplně jiný než zdola. Ven se ve skle odráželo logo Pascucci, dovnitř bylo vidět na pult a hosty dole — příjemný pocit otevřeného prostoru. I po půlnoci tu sedělo pár lidí s notebooky a několik párů, které si potichu povídaly. Dohromady s přízemím tam muselo být víc než 10 skupinek hostů. Na půlnoc v nonstop kavárně — to je slušný provoz a důkaz, že to tu opravdu funguje nonstop. Jen drobnost: druhé patro je o něco tmavší než přízemí, takže se víc hodí na klidné posezení a povídání než na práci.

Tiramisù gelato, caffè mocha a italské panini — co a jak chutnalo

Konečně nám to přinesli. Postavil jsem tác na stolek u zábradlí ve druhém patře — za zády květiny a světla, takže pozadí na fotku se udělalo prakticky samo. Ledové caffè mocha s pořádnou kopou šlehačky navrchu bylo manželčino. Tiramisù gelato — kelímek s kopečkem vanilkové zmrzliny plovoucí na hladině — to bylo moje. První lok gelata je trochu hořký, cítíte hlavně kávu. Jak se ale zmrzlina postupně rozpouští, chuť se zjemňuje a směrem ke dnu zase zesílí kávový základ. Kdybyste to vypili naráz, možná byste si toho nevšimli, ale při pomalém popíjení se chuť průběžně proměňuje — a to je na tom fajn.

Italian Classic panini přišlo rozpůlené, s výraznými pruhy od grilu na povrchu a sýrem vytékajícím ze středu. Po prvním soustu jsem zjistil, že uvnitř je šunka přeložená v několika vrstvách, rajče a rozpuštěná mozzarella — všechno dohromady chutnalo dobře. Chleba byl na povrchu křupavý, takže měl příjemný „crunch", a náplň byla bohatší, než jsem čekal. Od řetězcové kavárny jsem zázraky nečekal, ale jako noční svačina to rozhodně splnilo účel. Akorát jsme se s manželkou dělili o jedno, takže toho bylo trochu málo. Naštěstí jsme předtím večeřeli, jinak bych objednal ještě druhé. A ještě jedna věc — panini dorazilo už trochu vychladlé. Údajně ho ohřívají, ale když jsem ho dostal do ruky, horké rozhodně nebylo. Možná bych si toho nevšiml, kdybych jedl hned, ale vynesl jsem to do druhého patra, ještě fotil, a pak už to zkrátka bylo znát víc.

Samoobslužný úklid a parkování — na odchodu

V korejských kavárnách je samoobslužné vracení nádobí naprostý standard. Žádný číšník k vám nepřijde uklidit stůl — po dopití odnesete tác na odkládací pult sami. Pokud nevíte jak, stačí jednou mrknout, co dělají ostatní. Prázdné hrnky a tác položíte na pult, brčka a ubrousky vyhodíte do tříděného odpadu vedle.

Posedávali jsme asi hodinu a pak jsme vyrazili. Bylo kolem jedné ráno a na parkovišti už skoro žádná auta. Parkovacích míst je dost i přes den, takže kvůli parkování se tu trápit nemusíte. Kavárna stojí přímo u hlavní silnice, autem je to sem pohodlné — mnohem víc než městskou hromadnou dopravou.

Budu upřímný: Pascucci v Koreji není kavárna, za kterou byste se cíleně vypravili. Ale tahle pobočka je jiná. Otevřeno nonstop, prostorné, interiér evidentně promyšlený a i po půlnoci tu sedí přes deset skupinek hostů. Přijeli jsme, protože v noci nebylo kam jinam — a mám pocit, že se sem zase vrátím. Pokud jste v okolí Sintanjinu v Daejonu a hledáte noční kavárnu, tohle místo stojí za návštěvu.